Bazénová sezóna
Skončilo léto a tím také sezóna potápění na odkryté vodě. Přes léto většina freediverů a klubů freedivingu neorganizuje bazénové tréninky a věnuje se potápění v jezerech, lomech nebo na dovolené v moři. Od začátku podzimu do konce jara se však vracíme do bazénů.
K nejvíce úrazům, blackoutům apod ve spojení s freedivingem dochází alespoň u nás v Česku právě na bazénech. Většina z nás zapomíná na to co se naučili v kurzech freedivingu a na bezpečnost nekladou nijak velký důraz. Hlavní jsou uplavané metry a čas strávený pod hladinou na zádrž dechu. Dnešní článek není o tom, že se nemáme potápět sami. To doufám ví každý! Tomu jsem se věnoval v článku “Bezpečný freediving“. Rád bych se zde spíš rozepsal o skupinovém bazénovém tréninku.
Vždy jsem si myslel, že hlavně organizované tréninky na klubové úrovni jsou určitou zárukou bezpečnosti při provozování našeho sportu. Ne vždy tomu tak však je. V Česku funguje několik klubů s určitou tradicí, ale jsou zde také nové “klubíky” spolky jednotlivců, které často neví jak s bezpečností a organizací společných tréninků naložit.
Hned na začátku bych rád zdůraznil, že nejsem odpůrcem těchto skupinek. Právě naopak. S množstvím kurzů a tím těmito kurzy vycvičených freediverů je každý rok u nás několik stovek. Ne v každém městě je zavedený klub freedivingu a je rozhodně lepší, když se lidé spojí a chodí na tréninky společně než aby se nějaký freediver potápěl sám. Problém je, že když vidím některé tréninky těchto skupin tak tam očividně chybí určitý systém, nebo řekněme řád. Každý chce trénovat, ale už nikdo nechce být safety apod. V krizové situaci to pak může být problém. Může se stát., že nikdo nebude chtít převzít odpovědnost a dopomoc, záchrana může být puď pomalá nebo zase přemírou aktivity všech chaotická a neefektivní.
Jak si tedy takové tréninky organizovat? Neříkám, že moje pravidla jsou ta nejlepší a konečná. Upřímně bych uvítal dole pod článkem diskuzi na tohle téma. Pokusit se společně dojít k nějakému shrnutí jak co nejefektivněji předcházet krizovým situacím a zároveň aby si všichni měli možnost zatrénovat.
Vždy je dobré, když ve skupině má jeden člověk hlavní odpovědnost. On domlouvá pronájmy bazénu, on má přehled o tom kdo na tréninky chodí a kdy a také o stupni výkonnosti jednotlivců.
Není vůbec naškodu si zavést pravidlo, že na skupinově organizované tréninky můžou pouze freediveři po minimálně základním bazénovém kurzu. Ti by už měli mít přehled o bezpečnosti a také alespoň o základní technice atd při potápění na nádech.
Objasnit plavčíkům na bazénu co je freediving, jak trénujeme a domluvit se s nimi na případné pomoci při blackoutu apod. Už jsem se setkal s tím, že plavčík absolutně nevěděl co si má počít s freediverem při blackoutu. Není to ani tak jejich chyba. Jsou připravováni na dopomoc unavenému plavci a záchranu tonoucího. Blackout je prostě něco jiného.
V případě plavání dlouhých vzdáleností na zádrž dechu a nebo tréninku statické apnoe mít vždy buddyho co mě jistí na těsný kontakt. Při plaveckých cvičení a plavání krátkých distancích například CO2 cvičeních buddy na oční kontakt (jeden pod hladinou, druhý se připravuje, ale sleduje svého buddyho – nízké riziko blackoutu).
Dělat ve skupině pravidelné nácviky dopomoci a záchrany při LMC – samba a Blackoutu, ale i křečích, tonutí atd.
Mít jasný tréninkový plán vždy vědět co plavu a proč a také se svým plánem seznámit svého buddyho.
Nikdy nepřeceňovat své síly a schopnosti.
Freediving je bezpečný sport pokud se dělá správně. Jsem velkým odpůrcem sólo potápění na nádech a proto mě vždy překvapí věty typu: ” Sólo freediving se dá dělat stejně bezpečně jako sólové lezení na skále”. Ano dá, ale do prvního pádu nebo blackoutu. Pokud potkáte freedivera co se potápí sám položte mu jednoduchou otázku. Polezeš na 20 metrovou skálu bez jištění? Lidé si velmi často neuvědomují rizika, která si nedokážou představit. Pád z 20ti metrové skály si dovede poměrně realisticky představit každý. Blackout a následné tonutí už ne. Pokud i tak vám tento freediver řekne že se bude dál potápět sám asi bych ho nikdy nechtěl ani jako svého buddyho. Jak si můžu být jistý, že mě může bezpečně odjistit, když sám na jištění neklade důraz.
Určitě máte vlastní zkušenosti a právě proto bych rád uvítal diskuzi dole pod článkem. Díky a všem přeji bezpečnou a tréninkově úspěšnou bazénovou sezónu ;).
