Pozor, recenze obsahuje spoilery. Film Jeden nádech, nebo One Breath či Один вдох byl mezi freedivingovou komunitou očekávaným filmem. I já jsem na něho těšil a včera jsem si konečně našel čas, abych se na něho podíval. Film sliboval příběh inspirovaný životem Natálie Molchanové, který je sám o sobě velmi zajímavým tématem a při správném uchopení nabízel velký potenciál. Hlavní hrdinku Marinu Gordeevovu hraje Viktoriya Isakova, která je v současnosti asi nejlepší ruskou herečkou. Viktoria absolvovala freedivingovou přípravu ve škole Molchanov, Alexej Molchanov dostal před natáčením k nahlédnutí scénář, a dublérkou pro záběry při soutěžních ponorech byla Marianna Krupnitskaja.

Přál jsem si, ať se film stane další Magickou hlubinou. No to se bohužel nestalo. FIlm se odehrává mezi roky 2003 a 2005. Pominu detaily, jako že po příjezdu Mariny s dětmi do Moskvy je vezena Audi z roku 2018, že vybavení freediverů, od počítačů, neoprenů, sonarů, ploutví odpovídá současnosti a ne době před 15 lety. Koneckonců, to bude běžnému divákovi jedno, a ani to nepozná. No, to Audi nejspíš ano. :). Lokace jsou při natáčení a produkci filmu vždy problémem a tak se nejde na tvůrce zlobit, že dahabská Blue Hole je ve filmu nahrazena tou na Maltě, a že prakticky, vše co se týká moře bylo natáčeno právě tam. Co se hůř přehlíží jsou klasické chyby, které by dokázala vyřešit průměrná skriptka. Zajímalo by mě, zda jí ve štábu vůbec měli? Celý film na mě dělal dojem, že se režisérka Elena Hazanova snažila o něco na co její um, nebo peníze nestačily. Možná obojí.

Osobně jsme měl problém uvěřit postavám. Od dialogů po jejich chování. Člověk chvílemi nevěděl co vlastně chce film divákovi sdělit. Jestli ukázat freediving takový jaký opravdu je, nebo naopak vykreslit freedivery jako blázny, kteří v honbě za rekordy nesmyslně riskují život. Scéna, kdy se Marina se synem chystají na proplavání Arch v Blue Hole je asi nejdebilnější z celého filmu. Marina potká Araba, který v Blue Hole ztratil syna. Říká jí něco o kletbě a potom co ona mu sdělí, že bude potápět se svým synem tak on jí řekne že syn bude mít tabulku na zdi u Blue Hole jako ostatní kdo tam zemřeli. Následkem je, že ona řekne Alexovi, že s ní na ten ponor nepůjde. V ten moment jí nabídne Ignat, že na ten ponor s ní půjde on. Ignat je plavčík s kterým se Marina seznámila v Turecku a on jí ukázal freediving. V celém filmu není řečeno jak potápí atd. Ale on jde s Marinou na ponor, kdy společně mají proplavat Arch. Během ponoru Marina zachvátí panika, Ignat jí pomůže (vrátí se pro ní do Arch) a společně plavou k hladině. On dostane BO, ona ho chytne za ruku táhne k hladině. Ta scéna je uvěřitelná asi jako výstupy do kosmu bez skafandru v Battlestar Galactice.

Co bylo ve filmu zajímavé, je nastínění strachu, který Marinu během ponorů doprovázel. Vztahy s otcem, odchod manžela, zanechání kariéry plavkyně. Opět mi to, ale přišlo nedotažené. Jakoby scénáristé a režisérka ten nápad nedokázali dotáhnout. Samotný konec filmu je zvláštní, jakoby neměl konec. Marina jde na závodní ponor 101 metrů v konstantní váze. na bottom platu se odepne s lanyardu a plave dolů ke dnu. Tuto scénu ocení určitě Vašek Krpelíků. Hrdinka plave ke dnu a proplouvá dnem jako hladinou. 🙂 A vynořuje se jako Natálie Molchanová. Je jedině dobře, že tvůrci filmu postavili na Natálii Molchanové pouze propagaci filmu a vzdali jí hold v závěru filmu. Hlavní hrdinka se jmenuje jinak a příběh je opravdu jenom velmi volně inspirovaný jejím životem. Alexej prý měl ke scénáři několik výhrad, ale ty nebyli vůbec brány v potaz.

Film ve mě vůbec neprobudil touhu se na něho podívat znovu. Magická hlubina, která taky obsahuje spousty “blbostí” vás dokáže připoutat k obrazovce a právem patří mezi bestsellery. Dokonce i takový brak jako Do hlubiny vám nejspíš přinese hezčí filmový zážitek. A to je velká škoda. Téma Natálie Molchanové by si určitě zasloužilo lepší zpracování a také by se dalo mnohem lépe vytěžit.