A je tu opět článek na přání. Na našich kurzech se seznamujete i mimo jiné s mentální přípravou. Často diskutovaným tématem je autogenní trénink.

Autogenní trénink je tréninková metoda, která při pravidelném provádění přispívá k rychlejší regeneraci a zklidnění mysli i těla. To je pro freediving samozřejmě velmi důležité. Čím více jsme mentálně i fyzicky uvolnění, tím je naše apnoe delší a co se týká hloubkových disciplín tak je toto uvolnění velmi důležité z hlediska vyrovnávání tlaku.

Zůstaneme chvilku u vyrovnávání tlaku. To jak se hluboko potopíme, ovlivňuje samozřejmě spousta faktorů. Náš objem plic, respektive jejich poměr reziudálního a vitálního objemu. Správně zvládnuté techniky vyrovnávání tlaku do a pod reziduální objem plic. Průchodnost našich dutin včetně dýchacích cest a to se týká tedy i velikosti krčních mandlí (ovládání glotisu) a nosních mandlí (zakrývání vstupu do Eustachovy trubice a omezení průchodnosti z ústní dutiny do čelních dutin). To v jakém stavu je naše středouší a čelní i klínové dutiny. To jak zvládneme ovládat naše měkké patro.

Všechny problémy, ale vždy rostou s mentální nevyrovnaností. Jakmile dostaneme naší mysl pod tlak, nedokážeme se zrelaxovat tak se nám hůře vyrovnává. Tělo hůře hospodaří s kyslíkem, naše nervová soustava a metabolismus nepracují tak jak potřebujeme.

K našemu zklidnění může pomoci právě i autogenní trénink.

Autogenní trénink při jeho dokonalém zvládnutí umožňuje autosugestivní ovlivňování některých tělesných funkci a může pomoci i při odstraňování nevhodných návyků a dosahování žádoucích vlastností. Působí na příznaky, neodstraňuje ovšem příčiny napětí, ani příčiny organických nebo neurotických poruch.

Metodu autogenního tréninku vypracoval berlínský nervový lékař prof. J. H. Schulz. Využil jednak některých prvků jogínských, jednak poznatků získaných s používáním hypnózy.

Provedl rozbor zážitků hypnotizovaných a vypracoval na tomto základě systém fyziologicky podložených cvičení k dosažení takového stavu, který by cvičením umožnil některé výsledky, dosahované v hypnóze. Při autogenním tréninku ovšem již nejde o hypnózu, nýbrž  pouze o využití některých podobných psychologických mechanismů.

Základní principy autogenního tréninku jsou dva: relaxace a koncentrace. Relaxace znamená uvolnění svalstva. Toto svalové uvolnění umožňuje na základě fyziologických souvislostí navodit klid duševní a současně uklidnit a zharmonizovat i činnost vnitřních orgánů. Koncentrace při autogenním tréninku spočívá v soustředění na určitou představu, která pak ovlivňuje organismus. Relaxovaný stav zvyšuje její účinek. Nižší stupeň autogenního tréninku (pro naše potřeby dostačující) se skládá ze šesti cvičení. Patří k nim nácvik pocitu tíhy, pocitu tepla v končetinách, vnímání klidného dechu, pravidelného tepu srdce, tepla v břiše a chladu na čele.

Jak na to?

Nácvik každé z těchto šesti částí probíhat postupně – prvních zhruba 14 dní se nacvičují pocity tíhy, po zvládnutí tíhy přichází na řadu teplo a posléze další části autogenního tréninku. Během těch osmdesáti let, které od představení autogenního tréninku uběhly, vzniklo mnoho modifikací původní verze, které tuto relaxaci zrychlují (taková je verze autogenního tréninku, který vám dávám na kurzech). Nacvičují se pak všechny prvky autogenního tréninku v rámci jedné relaxace. Lidem s menší trpělivostí a rychlejším životním tempem to tak může lépe vyhovovat.

Základní podmínkou k úspěchu je pravidelný nácvik. Po dokonalém nácviku dostává pod svůj vliv řadu tělesných procesů, které normálně neovládá. Při nácviku dodržujte standardní postup, který je zaměřen na uklidnění a zharmonizování tělesných funkcí. Jednotlivá cvičení nemají trvat déle než pět minut –  mimo cvičení před usnutím – mají být ukončena energickým odvoláním pocitu tíhy vnitřními příkazy “zhluboka nadechnout, zacvičit si rukama, otevřít oči,”

V případě, že by při nácviku některého cvičení bude docházet opakovaně k nepříjemným pocitům, doporučuji s autogenním tréninkem přestat.

Zapátral jsem na internetu a našel jsem poměrně slušně zpracovaného průvodce autogenním tréninkem.

Více informací a lépe rozepsané popisy cvičení naleznete zde:  http://www.dobrapsychiatrie.cz/relaxace/autogenni-trenink .

Po absolvování prvního kurzu freedivingu musím říct, že slovo nemožné, je opravdu jen slovo. Když doma zadržíte dech na pouhou minutu a máte toho plný kecky, je dost šokující, když Vám bratr před očima zůstane pod vodou tři minuty a ukazuje, že je to OK. 3:25 po prvním kurzu je masakr, já se svými 2:30 jsem opravdu hodně velká lama. Je to prý jen v hlavě, takže další kurz už půjde přes 3.  🙂

To je status jednoho ze studentů na jeho facebook profilu. Každý kdo u nás zkusil kurz freedivingu ví, že výkony přes tři minuty jsou běžné. A také ví, že přes čtyři se u mě žádný student základního kurzu nedostane. Ne že by někteří nemohli, ale já je za tu hranici prostě nepustím. Chci, aby se pak mohli i ve vlastním tréninku posouvat dál a měli tak neustálou motivaci. Freediving je sport na celý život a ne jednoho okamžiku, víkendu.

V prvním čtvrtletí roku 2016 jsme zorganizovali pár tréninkových akcí, kde byla top dynamika s Martinem Valentou a samozřejmě základní bazénové kurzy. V dubnu jsme navázali hned dvěma kurzy a přivítali mezi námi dalších 14 freediverů.

V květnu nás čeká poslední bazénový kurz před letní sezónou. V červnu vyrážíme s malou skupinkou čtyř freediverů na trénink na Kypr. Na červenec chystáme kurz pokračování základního bazénového kurzu víkendem na otevřené vodě neboli kurz Level I. A na přelomu srpna a září vyrážíme do Chorvatska. Na tento kurz se obzvlášť těším. Je to poprvé co se mi kurz zaplnil do týdne od vypsání a to už hned druhý týden v lednu.

Letos v květnu to je 6 let co jsem se stal instruktorem Apnea Academy. Za tu dobu jsem měl tu možnost se věnovat desítkám z vás, kterým jsem ukázal co je to freediving nebo jim pomohl se v tomto krásném sportu zdokonalovat. Čtyři roky mi stojí po boku moje skvělá žena s kterou se od sebe stále navzájem učíme nejenom v tom jak být lepšími instruktory, ale lidmi obecně. Dohromady nám prošlo rukama více jak 500 studentů z celého světa, které jsme učili v osmi různých zemích světa. Tím vám všem také děkujeme.

Jo a mimochodem. Vojta Novák, náš nejmladší chrudimský freediver vyhrál AA Cup v Trutnově a v sobotu 30. dubna je pařba na Leštince 🙂 Tak přijeďte kdo může. Pivo a nějaké maso tam bude 😉

Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?

[mc4wp_form id=”2294″]

Dlouho slibovaná akce je tady. Týdenní kurz v Chorvatsku u Čáryse. Takže všichni kdo po tom už rok volají se konečně dočkali. Dostanete nášup teorie, trojkaři si trochu pohrají s vyrovnáváním pod rezidual, nebude chybět videokoučink a Čárys vás seznámí s jógou a vůbec se o vás prostě kompletně postaráme.

Osobně si stojím za tím, že kombinace našich výukových metod znamenají best kurz freedivingu jakého se můžete v ČR účastnit (vlastně v Chorvatsku). 🙂

Aby jste si trochu orazili tak večer grilovačka, žádný army drill nebude.. No i když.. 😀

V nabídce je kurz Level II a Level III případně trénink. Tento týdenní kurz je určen všem freediverům, kteří už absolvovali kurzy Apnea Dicovery a Freediver Indoor, Level I a v případě účasti na kurzu Level III i absolvování kurzu Level II. (ve výjimečných případech se může kurzu level II účastnit i freediver bez absolvování kurů AD nebo FI. )

Kurzy freedivingu Level II a Level III vás zase posunou o kus dál, naučí vás dovednosti potřebné k efektivnímu a bezpečnému potápění, ukážeme vám jak se připravit na potápění nejen dechovými technikami, ale i jak se stravovat i se starat o své tělo. Neméně důležité jsou i informace jak dál po kurzu postupovat, jakým způsobem zlepšovat své fyzické i psychické schopnosti a pohybové dovednosti, aby vám freediving v budoucnu přinesl ještě více radosti, relaxace a pocitu zdraví, ať už jsou vaše cíle rekreační anebo závodní.

Kapacita: 8 osob

Místo konání:
Freedivingová základna na ostrově Vir v Chorvatsku
Cena 7900 Kč.

Termín: 28. srpen – 3. září 2016

V ceně kurzu je zahrnuto:

– kurz freedivingu (věškerá praxe a přednášky)
– poplatky centru včetně motorového člunu
– diplom o absolvování AA kurzu
– mezinárodní certifikační karta AA

V ceně není zahrnuto:

– doprava na lokalitu
– zapůjčení vybavení
– stravování, ubytování

[finale_separator]

Co nás čeká?

Suprová prosklená učebna, nový člun s oficiální kapacitou 10 lidí se silným motorem, sonar, kyslík na palubě, naviják, gps lokátor, to vše pro vaši bezpečnost a hlavně komfort tréninku – nemusíte udělat ani jeden kop ploutví – stačí skočit ze člunu a jste na bojce. (samozřejmě toto je v ceně kurzu !!)

Stejně tak i po session. Naložíme vás, vše sbalíme a frrrčíme dom. Je to max 3 minuty od břehu. 60m hloubky.
Spaní v tři roky starých domečcích, dvě koupelny s toaletami a sprchou, dvě ložnice, dvě patra, kuchyň, a to vše dvakrát.
Cena za ubytko v tomhle ráji je 15 EUR na osobu a noc…

Grillplac za domečkem.
Místa na parking.

Doprava

Doprava na lokalitu vlastní, tak jako v minulosti se pokusíme naplnit společně auta aby byly náklady co nejmenší a zároveň jsme se po cestě navzájem neztratili 🙂

Kurz se uskuteční pouze v případě minimální účasti 4 osob!

[finale_separator]

Co k tomu potřebujete:

být ve věku 14–99 let
vybavení: maska , šnorchl , ploutve, neoprénový oblek, zátěžový opasek
mít chuť něco pro sebe udělat

Doporučené vybavení:

Nízkoobjemová maska – Goblin, Micromaska, Sphera, Falco
Dlouhé ploutve – Salvimar System One, Omer Stingray, Scorpio, Leaderfin …
Neoprénový oblek – nejlépe určený pro freediving z 5mm materiálu,
osvědčené jsou obleky značky Salvimar, Elios

V případě, že potřebujete poradit, tak jsem vám samozřejmě k dispozici. Volejte, pište 😉

Všechno vybavení je možno po dohodě zapůjčit.

V případě zájmu se ozvěte na telefon 608 465 948 nebo mail: radek@apnea4all.com

Budeme se těšit,

Radek, Irina a Čárys.

Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?

[mc4wp_form id=”2294″]

Rok 2015 je pomalu za námi. Opět jsme uspořádali kurzy u nás v Chrudimi, také v Moskvě, v Egyptě a na Kypru. Certifikovali jsme 40 freediverů v Apnea Academy systému a 24 v systému Russian Freediving Federation. Tréninkovými stagemi a osobními tréninky u nás v tomto roce prošlo na 60 freediverů.

Opět se rozjely tréninky v Chrudimi za které vděčíme hlavně Světlaně a Pavlovi Minaříkovým a všem těm co na tréninky chodí a freediving je stále baví. Jsou to krásné pocity, když se opět v chrudimském bazénu prohání při tréninku i osm freediverů a hlavně začali opravdu trénovat a ne se jenom koupat 🙂

Co nás čeká v roce 2016

Připravujeme jako letos tréninkové stage a to také s Martinem Valentou, které přinesou další level do těchto akcí. Bazénové kurzy jako vždy plánujeme od února do června každý měsíc a pak zase od října do prosince.
Kurzy u moře nás čekají nejspíš jenom dva. V květnu Egypt a v létě Chorvatsko u Martina Cheníčka. Konečně se tedy dočkají ti z vás kdo nás oba žádali o nějakou společnou akci.
Irina opět bude provádět kurzy v Moskvě a společně s Martinem Valentou povede stage na DNF. Myslíme si tedy, že rok 2016 bude opět plodný a už se na něho těšíme.

Co se změnilo v roce 2015

Posledních skoro šest let byl freediving pro mě prací. Aniž bych si to uvědomoval tak to vedlo pomalu k tomu, že jsem si freediving přestával opravdu užívat. Došlo to až k tomu, že jsem šel do vody vždy až na velmi malé výjimky pouze se studenty nebo kvůli tréninku. Přitom podstatou nádechového potápění pro mě vždy byly ty pocity, které jsem pod vodou zažíval. Uvolnění, relaxace, poznávání sama sebe i stát se na těch pár minut součástí vodního světa.

Pro mě se stal freediving opravdu pouze prací a ne koníčkem v pravém slova smyslu.. Říká se, že syndrom vyhoření přichází po třech letech. Jestli jsem vyhořel nebo ne to nedokážu posoudit, ale jedno vím dnes určitě. Ač jsem chodil velmi rád do vody se svými studenty myšlenka na to se jít potápět pro zábavu se z mé mysli postupně absolutně vytratila. Nejhorší na tom je, že jsem si to sám vůbec neuvědomoval. Velmi si to ovšem uvědomovala moje žena Irina. A trápilo jí to více než mě.

Z osobních důvodů jsem v srpnu nastoupil do práce. Ano, začal jsem pracovat mimo freediving. Stále na kurzech učím, ale už ne tak aby to byl můj fulltime job. Jeden kurz měsíčně a občas nějaká stage tu budou stále jak jsem už uvedl výše. Dva nebo šest studentů. To teď nehraje roli. Ale o tom mluvit nechci. Já chci mluvit o tom, že jsem zase našel vášeň pod vodou.

Plně jsem si to uvědomil v září na lomu u Trhové Kamenice. Šel jsem si za potápět, protože jsem opravdu chtěl. Opět jsem cítil to, že musím jít pod hladinu. Do toho ticha, míru a paradoxně absolutního pocitu bezpečí. Vrátit se domů. Opět se těším na naše tréninky v chrudimském bazénu. Ne proto, že bych se chtěl připravovat na nějaký závod. Právě naopak. Jít potrápit své tělo i mysl a zároveň si tu mysl vyčistit freedivingem. A všem slibuji, že se budu snažit chodit častěji!

Co vám přejeme do nového roku

Takže přátelé naši. V roce 2016 Vám přejeme ať neztratíte to co máte na našem sportu rádi. A pokud máte pocit, že to ztrácíte tak vám přeji ať to znovu naleznete. Tak jako já.

Radek a Irina

Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?

[mc4wp_form id=”2294″]

V neděli 2. srpna 2015 se při rekreačním freedivignu ztratila svým třem přátelům světová rekordmanka a ikona freedivingu Natália Molchanová. Poslední dva dny se na facebooku mluví pouze o této tragické události. Nikdo neví co přesně se stalo a já bych se chtěl vyhnout všem spekulacím.

Já bych si chtěl připomenout kdo a kým Natálie byla a navždy pro mě bude.

Poprvé jsem se s ní potkal v roce 2009 na AIDA Mistrovství světa v Dánsku. Moje první pocity z Natálie byly rozporuplné. Připadala mi namyšlená a nekomunikativní. Že se drží stranou od ostatních atletů a nejspíš o bližší kontakt nemá zájem. Teprve později jsem zjistil, že za to mohla její jazyková bariéra. Další vzpomínky se vážou na můj pobyt v Dahabu v roce 2010. Několikrát jsme se potkali na Blue Hole, kdy jsme soupeřili o místo pro naše bójky, které jsme potřebovali pro naší výuku. Někdy to byly “boje” i plné emocí. Ruských studentů bylo moc a některé z nepsaných organizačních pravidel potápění na Blue Hole prostě nerespektovali. Přesto se mi do paměti vryl jeden můj tréninkový ponor. Při něm jsem si způsobil lehký trachea squeez a Natálie si toho všimla. A ihned připlavala s nabídkou pomoci. Od té doby pokaždé, když jsme se potkali ve vodě a já zakašlal tak se ptala zda jsem si opět nepoškodil tracheu. V roce 2012 jsem díky mojí ženě Irině měl možnost být hostem při pár lekcích během instruktorského kurzu Russian Freediving Federation v Dahabu. Tam jsem pochopil že systém RFF je úplně odlišný systémům AIDA, Apnea Academy nebo FII. Byla to velká zkušenost a s Alexejem jsme měli i pár diskuzí v rámci tohoto kurzu. Hlavně ohledně používání šnorchlu a bifin.

V září toho samého roku jsme s Irinou jeli na týmové AIDA Mistrovství světa do Francie. Tam jsem měl poprvé možnost se s Natálií blíže poznat. Irina šla na úvodní disciplínu jako první z ruského týmu a po zanoření se jí zablokovalo ucho a i když strávila v 10 metrech více jak minutu se nakonec vynořila pro červenou kartu a nulový zisk bodů. V tom roce byla atmosféra v ruském týmu velmi napjatá a Irině to celý tým včetně Natálie dával sežrat. O dva dny později Natálie také pokazila svůj pokus a od rozhodčích obdržela červenou kartu. Ruskému týmu se rozplynuly naděje na medaili. Ten den Natálie řekla Irině velmi zajímavá slova. Že si uvědomila, že její reakce na Iriny výsledek byl neadekvátní a ten nahoře jí to vrátil. Od toho dne se začal utvářet velmi zvláštní vztah mezi naší rodinou a Natálií Molchanovou. A s tím jak se zlepšovala její angličtina a moje ruština byla naše další setkání více a více zajímavější.
Nikdy nezapomenu na její upřímnou radost, když zjistila že čekáme našeho syna. Na to jak se upřímně zajímala o lidi kolem sebe a o to jak se jim daří. To jak v roce 2014 na Sardinii dávala ruským klukům za vzor disciplinovanost našeho týmu a varovala je před podceňováním českého týmu. Nikdy nezapomenu na náš hodinový rozhovor na letišti v Miláně, kdy jsme si povídali o rodičovství, freedivingu, životě,  i o tom jak by chtěla být babičkou. Nebo jak letos v Bělehradě, vždy když nás potkala odněkud vytáhla banán pro našeho Jaromíra. Na to jak se vždy po svém výkonu usmívala a neodmítla se s kýmkoliv vyfotit nebo se podepsat.

Natálie vždy byla pro freedivery velkým vzorem. Opravdovou královnou světového freedivingu. A troufám si tvrdit, že už asi žádná žena ani muž se jí v počtu světových rekordů a zlatých medailí z Mistrovstvích světa nevyrovná.  Občas se žertovalo, že by potřebovala vlastní kategorii. Porazit jí bylo těžké, a když se to někomu povedlo tak prakticky vždy po její chybě. Přesto všechno už několik let nevyhrála ruské mistrovství. Ze zásady se ho totiž neúčastnila. Rytířské gesto královny a ne arogance jak si někteří občas mysleli.

Reakce na sociálních sítích ukázaly jak moc byla Natálie Molchanová mezi freedivery oblíbená a jak moc nedělní tragédie naší komunitu zasáhla. Natálie odešla při tom co měla velmi ráda. Přesto několikrát řekla: “Že je mnoho důležitějších věcí v našich životech než freediving, ale je to opravdu krásný sport! Freediving totiž není pouze sport, freediving je cesta jak poznat sám sebe.”

Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?

[mc4wp_form id=”2294″]

Výživa, a k tomu ještě zdravá. Milionkrát probírané téma, které snad nikdy nebude mít vítěze. Tento článek není o výživě pro freediving ač název k tomu zavádí. Snažil jsem se ho pojmout spíše více obecně a podělit se i o jednu zajímavou studii, kterou jsem nedávno našel na internetu.

Na kurzech se vždy bavíme o stravě pro freediving. Jak se stravovat předtím než jdeme do vody a být tak ideálně připraveni na potápění na nádech. A pokud možno nebýt taky nepříjemně překvapeni naší již jednou snědenou snídaní v krku nebo v neoprenu.
Od tohoto tématu je vždy krůček k tématu zdravé výživy obecně. Co jíst abychom byli krásní, štíhlý a zdravý. A jak to pak naroubovat na náš sport pokud máme i závodní ambice. A když takovou diskuzi rozpoutáte po závodě někde v hospodě tak se v tom pak už vůbec nelze vyznat. Někdo preferuje sacharidy, jiný zase odrazuje od lepku a bílé mouky, někdo od chilli papriček, jinej má rád řízky a jiný zase nejí pro jistotu vůbec.  Pokud máte závodní ambice tak si určitě vedete tréninkový deník. Jo, že nevíte co to je? Tak to je takovej nesmysl kam si píšete co jste odtrénovali, jak to šlo a hodí se tam psát i další detaily. Co jsem jedl, jak dlouho jsem spal, jakou jsem měl náladu, kdo mě vytočil a tak 😉 . No a z toho si pak vyvodíte co vám sedí a co ne. Někomu ten řízek a někomu něco jiného.

Teď ale trochu vážně. Většina mých studentů nejsou závodní freediveři, ale hobíci kterým jde hlavně o to se freedivingem bavit. Jenže i některé z nich zajímá zdravá výživa. A tak se na to trochu podíváme.

Poslední desetiletí jsme bombardováni reklamou na nízkotučné produkty, straší nás cholesterolem, infarkty, obezitou a vším možným. Někdo zase prosazuje nízkosacharidovou stravu apod.

Obecně by to mělo být tak, že abychom snížili hladinu inzulínu v krvi a tím zabránili zvýšené produkci cholesterolu tak by jsme měli jíst dostatek bílkovin, menší množství sacharidů a to hlavně kvůli vláknině, která je obsažena v zelenině a ovoci. My freediveři, potřebujeme sacharidů trochu více, protože z nich bereme energii pro naše svaly při hypoxii a navíc je velmi rychle spalujeme. Určitě by jsme se měli vyvarovat sladkému – tedy cukrům.

Sacharidy

A sakra.. Sacharidy tedy trochu jíst, ale cukry zase ne. Jak se v tom mám vyznat?! On totiž takovej sacharid se ještě dělí na monosacharid,  oligosacharid a polysacharid.

To co my známe jako cukry jsou ty první dva sacharidy – mono a oligo.

Monosacharidy jsou ovocné cukry – fruktóza a glukóza – hroznový cukr.

Polysacharidy jsou tvořeny více než deseti cukernými jednotkami a dělí se na nízkomolekulární a vysokomolekulární. Nás zajímají hlavně ty vysokomolekulární, které mají buď stavební funkci (celulóza, chitin) a nebo slouží jako dlouhodobá zásobárna energie (škrob, glykogen).
Sakra a co je ten škrob a glykogen? Tak pod ten škrob si můžeme zahrnout kukuřici, obiloviny, rýže, brambory.  No právě ten se pak mění v našem tělu na glykogen. Z celkového množství glykogenu v našem těle máme asi 1/3 v játrech a 2/3 ve svalech. Ten co je v játrech udržuje hladinu krevního cukru pokud hladovíme. Velmi důležité pro freediving, nemyslíte? A ten co je ve svalech jim zase dává okamžitou energii. A my při nádechovém potápění spálíme glykogenu až desetkrát více za stejnou jednotku času než při jiném sportu.

Takže proto se nám hodí baštit trochu více sacharidů. Jenom si musíme vybrat ty správné.

Jenže co na to zdravá výživa? Velké množství sacharidů – obilovin totiž zapříčiňuje nárůst inzulínu v krvi. Proto by měla naše strava mít dostatek bílkovin se správným poměrem tuků a sacharidů. Takže vynecháme určitě veškeré slazené nápoje, čokolády apod. Pokud někdo chce navýšit množství polysacharidů tak třeba aspoň vypustí lepek. Abych měl dostatek bílkovin tak protože červené maso není úplně pro freediving vhodné, tak doporučuji sóju či další veganské fígle – klaso, robi,  no a samozřejmě olivy, mandle, chia semínka, mořské řasy, ovesnou kaši, fazole, čočku, dýňová semínka apod. Určitě taky omega mastné kyseliny a vypustit z jídelníčku všechno smažené a fritované.

Zajímavá studie

Nedávno jsem narazil na jeden výzkum ohledně zdravé výživy – (odkaz na studii v angličtině – PDF). Výzkum trval dva roky, kdy bylo sledováno 322 obézních lidí (BMI 31) a bylo hodnoceno jaký mají na jejich hubnutí a zdraví dopad tři druhy stravy.
Nízkotučná, takzvaná středomořská a nízkosacharidová.

Fakt, že studie probíhala 2 roky je velice důležitý. Většina lidí se dokáže striktně stravovat dle doporučení po omezenou dobu a navíc jen když na ně někdo dohlíží. V průběhu času nadšení opadne a lidé poleví. Přichází jojo efekt, který není nic jiného, než odklonění se od původního plánu (ať říká kdo chce co chce). 2 roky je dost dlouhá doba na to zjistit, jak lidé reagovali na 3 různá stravovací doporučení.

Jaká byla stravovací doporučení?

Nízkotučná strava

Vychází ze stravovacích doporučení Americké zdravotnické organizace (American Heart Association)

• Kalorický cíl: 1500 kcal ženy, 1800 kcal muži
• Celkem tuky: < 30% kalorií
• Nasycené tuky: < 10% kalorií
• Cholesterol: < 300 mg / den

Účastníci měli konzumovat především nízkotučné produkty jako je obilí, zelenina, ovoce, luštěniny a měli omezit spotřebu tuků, sladkostí a tučných svačinek (snacks).

Středomořská strava

• Kalorický cíl: 1500 kcal ženy, 1800 kcal muži
• Celkem tuky: < 35% kalorií
• Tuk by měl pocházet z olivového oleje, ořechů a dalších nenasycených zdrojů.

Tato skupina měla snížit příjem červeného masa a zvýšit příjem ryb a drůbeže.

Olivový olej, ořechy, ryby…  odtud název středomořská strava.

Nízkosacharidová strava

• Bez omezení přijímaných kalorií
• Sacharidy cíl: 20 g / den po dobu 2-měsíců
• pak do maximálně 120 g / den
• Konzumace množství bílkovin, tuků a množství kalorií nebylo omezeno. Účastníkům bylo doporučeno vyhýbat se jakékoli konzumaci trans-tuků (ztužovadla / trans mastné kyseliny).

A výsledek?

HDL cholesterol (takzvaný „hodný“ cholesterol)

• Nízkosacharidová strava: + 8,4%
• Středomořská strava: + 6,3%
• Nízkotučná strava: + 6,4%

Verdikt: Ve všech případech je zlepšení velice pozitivní. I když nízkosacharidová strava má výsledky o něco lepší.

LDL cholesterol (takzvaný „špatný“ cholesterol)

• Nízkosacharidová strava: -3.0%
• Středomořská strava: -5,6%
• Nízkotučná strava: -0,05%

Verdikt: Středomořská strava se ukázala jako nejúčinnější při snižování špatného cholesterolu LDL. Nízkosacharidová naopak při navyšování hodnot “hodného” cholesterolu HDL.

Triglyceridy (ty nejnebezpečnější tuky v krvi)

• Nízkosacharidová strava: -23,7%
• Středomořská strava: -21,8%
• Nízkotučná strava: -2,8%

Verdikt: Nízkosacharidová strava se ukazuje jako nejúčinnější v boji s nejhoršími tuky v krvi. Naopak nejhorší výsledky má nízkotučná strava.

Na výzkumu je vidět, že jak nízkosacharidová tak středomořská strava se zdá být ze zdravotního hlediska mnohem účinnější než strava nízkotučná. Zlepšují hodný cholesterol (HDL), snižují špatný cholesterol (LDL) a to samé i v případě nebezpečných triglyceridů.

Strava s nízkým obsahem tuku nedokáže výrazně snížit hladinu škodlivého LDL cholesterolu a s nebezpečnými triglyceridy si také neporadí.

Více o této studii v češtině najdete zde.

Musím tedy dát za pravdu našim předkům a čím dále do historie se podíváme tím více si z toho můžeme vzít.

Já bych to zakončil tím, čím zakončuji tuto debatu na každém kurzu. Jezte pestrou stravu a pokud vám dělá problémy se v tom všem vyznat tak dodržujte alespoň základní výživovou pyramidu.

Potravinových pyramid je velké množství, ale základní myšlenka je více či méně stejná.

Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?

[mc4wp_form id=”2294″]

Fotky: Gabriela Grézlová, Irina Veverka

V sobotu 30. května se v Praze konalo AIDA Mistrovství České republiky ve freedivingu 2015. Pro mně a Irinu to znamenalo pouze jedno. Já si vyzkouším závodní statiku (STA) a Irina dynamiku bez ploutví (DNF) před červnovým Mistrovství světa AIDA v Srbsku. Protože Irina chtěla nahlásit pouze 1 metr a plavat dynamiku jako první ze všech závodníků, padlo mezi námi rozhodnutí, že já si zaplavu dynamiku bez ploutví také. No nakonec bylo všechno jinak.

Do programu závodu MČR byl také zařazen závod pro hobbíky, Apnea Academy Cup. Účastnilo se ho 23 závodníků z toho tři ženy a všichni předvedli opravdu výborné výkony. Já jsem byl rád, že i kluci od nás si přijeli zazávodit a byť David Lexa ani Martin Šťastný do boje o příčky nejvyšší nezasáhli, oba dva ví na čem je potřeba pracovat a já pevně věřím, že se to brzo zlomí.

Zpátky k mistrovství. Začnu hezky popořadě. Na to abych zvládl kvalitní statiku v chladnějším závodním bazénu, potřebuji samozřejmě mimo jiné také tepelný komfort. Toho se mi momentálně nedostává díky absenci obleku o větší síly neoprenu jak 2,5 mm. Na sobotní závod jsem měl přislíben 5mm oblek Salvimar. Bohužel jsem se v pátek večer od Martina Zajace dozvěděl, že oblek pro mě nemá. To znamenalo změnit přípravu z dvou mokrých warm upů na jeden suchý a jeden mokrý, s tím že půjdu do neznáma, jak to dopadne s tepelným komfortem.

Příprava probíhala v pořádku, i když kontrakce přišly v obou přípravných statikách cca o 40-50 sekund dříve než v tréninku. No, to se dalo trochu čekat. Závod není trénink. Bohužel zima, potvora, přišla do mého těla při dýchání na závodní pokus. Naštěstí Irina jako správný kouč výborně zareagovala a dokázala sehnat lahev s teplou vodou. Závodní statika probíhala celkem normálně, trochu hůř se mi relaxovalo, ale nic strašného. Kontrakce přišly trochu dříve než je zvykem, ale opět nic dramatického. I tak jsem šel poměrně brzo z vody a výsledný čas 6.05 není nic ke chlubení. Kdo mě někdy viděl dělat first go během výuky jenom pro ukázku statické apnoi ví, že dát takhle 6.00 – 6.30 je docela běžný standard. Naštěstí jsem nebyl sám, komu statika nesedla. Po statice byl na prvním místě Michal Rišian a to s časem 6.07 minuty a na mě zbyla druhá pozice. Tři ženské, Kateřina Šuranská, Vendula Strachotová a Gabka Grézlová byly lepší než nejlepší chlap. Tak jsou holky v ČR momentálně našlápnuté.

Při relaxu přišla Irina s tím, že vůbec nechce jít plavat dynamiku. Že dneska nemá motivaci atd. Naštěstí se mi jí podařilo za pomoci Gabky Grézlové ke startu přesvědčit a i když zaplavala těžce průměrný tréninkový výkon 112 metrů bez ploutví, tak v rámci tréninku dobrý. Máme ještě skoro tři týdny na mentální a závěrečnou hypoxickou přípravu do Mistrovství světa.

Do toho všeho začaly trochu zmatky ohledně mé dynamiky. Protože statiky dopadly tak jak dopadly, byl jsem nakopnut ke startu s monoploutví. 140 metrů by mělo stačit na bednu v celkovém pořadí a to byla výzva. Jenže moje monoploutev ležela doma ve futrálu, v kterém spí už od září, a i vyvážení jsem měl na DNF a ne na DYN. Pavel Soukup nabídl svojí monoploutev, která sice nebyla to, na co jsem zvyklý, ale lepší než drátem do oka.

Na start jsem přišel v takovém rauši, že jsem si málem vlezl do špatné dráhy. No obvykle je A nalevo a B napravo. V Praze to měli obráceně 😀 .
Plavalo se mi hezky, nějak jsem neřešil jak plavu, ale spíš jsem si to užíval. Po obrátce na 125 metrech jsem si řekl, že 150 bude easy. Nevím, kde se stala chyba, ale vynořil jsem se na 149 metrech. Prostě jsem na stěnu na konci bazénu nedosáhl 😀 .

Celkově tedy třetí místo a druhé v rámci ČR což znamená, že jsem si ( i díky absenci Martina Valenty )  odvezl z Prahy titul vícemistra ČR ve freedivingu pro rok 2015. Ve statické apnoi druhé místo a v dynamické apnoi čtvrté místo a třetí v rámci ČR.

Celkové výsledky jsou níže a musím říct, že holky předvedly opravdu kvalitní závod. Mistrem ČR se stal Michal Rišian a Mistryní ČR Vendula Strachotová.

Na závěr velké dík mojí ženě Irině za tu trpělivost v tréninku, závodě a i osobním životě. Branko Petrovičovi a Gabce Grézlové za cenné rady do tréninku a společnosti Salvimar za materiální podporu. Teď jenom převést tréninkové výkony do výkonů závodních a za tři týdny na Mistrovství světa se neposrat v kině! Držte nám tam palce!

Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?

[mc4wp_form id=”2294″]

Kurz Level I vás už opravdu připraví na to opravdové potápění na nádech. Kurz se vlastně skládá ze dvou dalších kurzů. Freediver Indoor a Freediver Outdoor. Jak jejich názvy napovídají tak tyto kurzy se soustředí buď na bazén nebo otevřenou vodu. Kurz Level I zahrnuje obojí a s absolventa se tak stává komplexní freediver.

Absolventům víkendových bazénových kurzů Freediver Indoor (dříve Apnea Discovery) stačí tak absolvovat kurz Freediver Outdoor a obdrží při úspěšném absolvování certifikaci Level I. Absolvování pouze kurzu Freediver Indoor nebo Freediver Outdoor k zisku certifikace Level I nestačí.

Na červen a červenec jsme připravili možnost zakoupení balíčku kurzů Freediver Indoor a Freediver Outdoor v námi určeném termínu jako kurz Level I. Tím se podařilo docílit zajímavé koncové ceny 5599 Kč.

Aby to nebylo líto těm absolventům kurzů Freediver Indoor, kteří kurz absolvovali v roce 2015 tak oni obdrží na kurz Freediver Outdoor 11.-12. července 2015 slevu 10%.

Pro freedivery s certifikací Level I až Level III je možnost bezplatného využití bójek a lan v době konání kurzu. Přijeďte si zatrénovat a večer posedět 😉

V kurzu si ukážeme jak se bezpečně potápět, jak správně dýchat, relaxovat a jak se na potápění připravit. Naučíme se správnou techniku pohybu, vyrovnávání tlaku, zanoření … a vysvětlíme si jak naše tělo ve vodním prostředí funguje, jak je to vůbec možné, že jsme schopni ponorů do stometrové hloubky …

Ubytování na lomu Leštinka: máme zamluveno 12 míst ve čtyřech třílůžkových pokojích.Cena 250 Kč osoba/noc. Případně je možnost stanu za 150 Kč osoba/noc.

Více informací v popisu kurzu v našem kalendáři akcí 😉

Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?

[mc4wp_form id=”2294″]

V neděli jsem se se skupinou studentů vrátil z egyptského Sharm El Sheikhu. Jako obvykle i tentokrát se jednalo o kurz Level II. Taky se k nám přidal Mirek Franc na osobní trénink. Z plánované návštěvy Istanbulu díky Turkish Airlines a jejich změnám časů odletů nakonec nebylo nic, ale ani dlouhé prostoje na letištích nám týdenní výlet za potápěním nezkazily. Rád bych k tomu napsal nějakou dlouhou slohovku, ale myslím že video dokáže říci také velmi mnoho. Snad jenom prozradím, že ve videu se dozvíte dojmy některých z účastníků, uvidíte něco z toho co jsem potkali u hotelového reefu.  Jako obvykle manty, murénu, barakudy, trnuchu a spoustu dalšího.

Takže ještě jednou díky Helče, Martinovi, Pavlovi, Michalovi a Mírovi za skvělý přístup a příjemný společně strávený čas. A gratulace k vašim výkonům!

Tak se pohodlně usaďte a užijte si video 😉

Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?

[mc4wp_form id=”2294″]

V sobotu 11. dubna se v chrudimském bazénu uskutečnily závody ve freedivingu, ST-Minicomp 2015. Jednalo se o teprve druhé závody v nádechovém potápění, které se v Chrudimi uskutečnily a oba pořádala naše škola freedivingu. I když se stále jednalo o malý závod tak se počet startovních míst proti roku 2013 zdvojnásobil. A zároveň se stal i závodem mezinárodním. Na start se postavilo 16 závodníků z toho pět žen z Česka, Slovenska a Ruska. Čtyři startovní místa tak zůstala neobsazená. Co nás ovšem nejvíce mrzelo byla absence členů našeho týmu Freediver East Bohemia. Abych, ale klukům nekřivdil tak Tomáš Jedlička, Pavel Sobotka a Sergey Polonyankin přišli pomoc s organizací.

Apnea Academy East Europe závod zaštítila a o ceny se postarala společnost Salvimar. Výkony registrovaných členů asociace AIDA se počítají do mezinárodního žebříčku AIDA International. Náš závod byl navíc zahrnut do série Apnea Academy Cup závodů. Všechny ostatní závody AA Cupu v letošním roce jsou určeny už pouze začátečníkům – nečlenům AIDA a budou mít vlastní vyhlášení výsledků a vlastní věcné ceny.
Hobíků se do našeho závodu registrovalo pouze pět a tak doufám, že na příštích závodech této série bude hojnější účast.

Seznam dalších závodů můžete vidět na obrázku 😉

Atmosféra chrudimského závodu byla výborná, přátelská a výkony i přes začátek sezóny nebyly špatné. Za celý závod padly pouze tři červené a jedna žlutá karta. Celkové pořadí ovládli závodníci pražského Apneamanu a v ženské kategorii holky ze Slovenska.
Ve statické apnoi se v ženské kategorii udělovaly pouze dvě medaile. Na prvním místě skončila Gabriela Grézlová (CZE) a stříbro si odvezla Jana Baronová (SVK), Rastislava Rosinská (CZE) a Markéta Vilišová (CZE) obdrželi červené karty za blackout respektive špatný surface protokol.
V mužské soutěži se o překvapení postaral nováček Lubomír Kubíček z Brna, který svým časem 5:29 minuty obsadil třetí příčku. Stříbro získal Martin Vyoral ze Slovenska a zlato Michal Rišian.

V hned prvním startu dynamické apnoe jsme viděli třetí červenou kartu. Domácí závodnice Irina Veverka (RUS) zaplavala 125 metrů bez ploutví na jeden nádech. Při vynoření, ale nedokázala udržet dýchací cesty nad hladinou a celé to skončilo blackoutem závodnice. Pro Irinu je to o to víc smutné, že si tím nejspíše zavřela cestu na AIDA Mistrovství světa v srbském Bělehradě. Pořád je, ale ještě otevřená nominace pro Mistrovství světa CMAS ve Francii.
Rastislava Rosinská (SVK) si svými 86 metry bez ploutví doplavala pro první místo, druhá skončila Gabriela Grézlová (CZE) se 104 metry s monoploutví a na třetím místě se umístila Jana Baronová (SVK) s 69 metry bez ploutví.

V mužské kategorii se žádné překvapení nekonalo. Třetí příčku obsadil Michal Švadlenka (CZE), kterým svým protokolem na 109 metrech pobavil nejenom diváky, ale i rozhodčí. Kamil Vyštejn (CZE) doplaval na krásných 131 metrů a Michal Rišian 159 metrů. Všichni plavali bez ploutví.

Celkové výsledky

Pro příští ročník připravujeme pár změn. Určitě spravedlivější bodový koeficient pro dynamickou apnoi. Nejspíše v poměru 1 bod DYN ku 1,2 bodu DNF. Také dvě rozdělené kategorie AIDA a Hobby.

Já bych tímto rád poděkoval všem kdo mně pomáhali s organizací, rozhodčím, klukům z FEBu, Vojtovi Novákovi a taky Mírovi Svačinovi, který nás příjemně všechny překvapil svojí návštěvou a pomocí. A dále Martinovi Zajacovi a Marcovi Zannini ze Salvimaru za ceny pro závodníky. Výrobky Salvimar můžete zakoupit v obchodu Apneaman.
Nesmím také zapomenout na Petra Kleinera, který nám udělal moc hezké fotky.

Budu se na vás těšit na příštím ročníku.. Třeba už na podzim!

Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?

[mc4wp_form id=”2294″]