Poslední půlrok uběhl tak rychle, že jsem od aprílového článku nepověsil na stránky žádný nový článek. Samotného mě to překvapilo. A přitom se toho od dubna událo docela dost. V květnu jsme odjeli v prima sestavě na trénink a kurz do Dahabu. Návrat po pěti letech, kdy jsem Dahab zanedbával a jezdil radši do Sharmu a například na Kypr nebo do Chorvatska. Dahab byl pecka trip a bylo moc příjemné se procházet po starých a přitom tak nových místech a opět se potkávat se starými přáteli. Takže na příští rok plánuji opět Dahab 😉 

Read More

Po dlouhém vyjednávání, hledání investorů a hlavně řešení samotné konstrukce bazénu se konečně vše dotáhlo do vítězného konce. Včera jsme podepsali smlouvu s městem Chrudim, které se stává také jedním z investorů smlouvu na umístění a výstavbu nového 20 metrů hlubokého bazénu mezi chrudimským bazénem a zimním stadionem. 

Read More

Tak nám končí rok 2016. Pro nás v Silent Touch byl tento rok trochu jiný než ty předchozí. Já i Irina jsme si začátkem roku řekli, že si letos dáme klid od závodů a budeme se více věnovat sami sobě. Jak to však bývá, člověk míní a život mění.
Zorganizovali jsme jako každý rok bazénové kurzy v Chrudimi a v Moskvě, hloubkovou stage na Kypru a kurz Level III v Chrovatsku a k tomu pár tréninkových akcí u nás v Chrudimi. Poprvé se nám stalo, že jsme vypsali v lednu kurz na přelom srpna a září do Chorvastka a kurz byl vyprodán za 3 dny! Tento kurz ve spolupráci s instruktorem FII Martinem Cheníčkem byl pro účastníky určitě top akcí poslední doby. Myslím, že kombinace dvou škol ukázala studentům freediving ve velkém rozsahu, a protože se jednalo o kurz Level III tak dostali opravdu slušnou nalejvárnu speciálního koktejlu práve pro pokročilé freedivery. Když jsme pak v dubnu vypsali tréninkovou akci na Kypr a dali to na facebook tak než jsme to dali i na stránky byla akce obsazena! To se nám nikdy nestalo a chtěl bych tím všem poděkovat. Hlavně proto, že se většinou jednalo o naše stálé studenty, kamarády. To že se k nám stále vracíte, nás motivuje být ještě lepší v tom co děláme.
Jsem také rád, že jsem mohl letos certifikovat svého prvního oficiálního Instruktor Asistenta kterým je od září Mirek Franc.

Trochu toho závodění

V červnu v průběhu bazénového MS ve Finsku byla Irina oslovena Alexejem Molchanovem zda by opravdu nechtěla jet na týmové MS do Řecka. Nechala se přemluvit a znamenalo to vtěsnat veškerou přípravu do dvou měsíců. Příprava se povedla a jsem pyšný, že dokázala v tak krátkém čase nejenom vyrovnat své maximum v CWT, ale také se dostat na své maximum i ve statice. V DYN se jí v tréninku také dařilo i když se ke svému hostorickému maximu úplně nedostala. Odměnou jí a ruskému týmu byla bronzová medaile z MS v jejím případě už druhá. První bronzovou má Irina z individuálek 2011 z disciplíny CNF. Sbírku jí doplňuje zlatá z týmovek 2014 na Sardinii.
Já jsem se letos začal více věnovat Vojtovi Novákovi. Vojta ke mně přišel na kurz když mu bylo teprve 14 let. Za poslední tři roky udělal ohromný kus práce a pomalu mu můžu uvolňovat „otěže“. K tréninku se staví komplexně a navíc je skvěle motoricky nadaný. Speciálně v posledních trénincích dělá neskutečné pokroky v technice a věřím, že rok 2017 pro něho bude také úspěšným byť už bude soutěžit v “seniorské kategorii“. Letos se účastnil tří závodů a znamenalo to dvě vítězství a jedno druhé místo. Myslím, že nebudu znít troufale když ho v jeho 17 letech označím za momentálně největší talent českého freedivingu a doufám, že se s tím společně popasujeme a budeme dál poctivě makat. Byla by škoda tu dřinu jen tak zahodit.
Jsem také rád, že na poslední závod do Brna s námi jeli i Jirka Valášek a Mirek Franc. Závody je chytly, chtějí v tom pokračovat a Jirkovo třetí místo v amatérech je určitě dobrou motivací. Věřím, že ani oni se příští rok mezi velkými kluky neztratí a trochu společně rozbijeme ten blok Apneaman a OCD ;).

Náhled do roku 2017

Od toho se odvíjí plány na příští rok. Co se týká těch soutěžních tak já se opět nechystá závodit, i když to neznamená, že se na nějaký závod nepřihlásím. Je potřeba podporovat organizátory. Mojí prioritou je kvalitní příprava Vojty Nováka a ostatních kluků pro MČR 2017, které by jsme navíc rádi organizovali v Pardubicích na 50-ti metrovém bazénu.
Dále s tím souvisí rozšíření našich tréninkových kapacit. Pokud půjde vše jak má tak to vypadá, že v Chrudimi přidáme jednu dráhu, abychom se všichni pohodlně vešli.
Dále nám přibyly tréninky v Náchodě, které na místě povede Mirek Franc a já se tam občas zajedu podívat.

Na rok 2017 jsme ztenčili počet kurzů a snížili jejich kapacitu. Bazénové kurzy budou každý sudý měsíc mimo srpna a stage každý lichý. Plus na červenec kurz Level I na Leštince. Kurz Level II je zatím v přípravách stejně jako trénink někde u moře. Kapacita bazénových kurzů byla snížena na 6 osob pro větší konfort a individualitu, kterou pak můžeme každému účastnikovi kurzu věnovat. I tak se může stát, že bude na kurzu 8 lidí. Dvě místa budou vždy rezervována pro případný přesun studenta do jiného kurzu například ze zdravotních důvodů.
V roce 2016 jsme certifikovali 46 freediverů v Apnea Academy, 8 freediverů v Rusian Freediving Federation a další skoro tři destíky vás přišli na naše tréninkvé stage.

Něco na závěr

Do roku 2017 by jsme Vám všem rádi popřáli nejenom osobní a pracovní úspěchy, ale také klid v hlavě. Řešit životní situace s nadhledem a mít štěstí na lidi kolem Vás. A bavte se dál freedivingem.

Je středa večer a zkoumám právě došlý freedive oblek od české firmy Agama. Výrobce se netají tím, že cílovou skupinou jsou začínající a hobby freediveři. Je to vidět i na samotném obleku, ale pouze v pozitivním smyslu věci. Klasická varianta open cell uvnitř a nylon svrchu o síle neoprenu 5mm. Barva černá a jiná varianta zatím ani není. Logo, které je umístěné na přední straně kapuce je naštěstí šedivé a ne žluté jak jsem se původně obával. Tím není tak výrazné a nepůsobí tak “blbě”.
Když vezmu oblek do ruky tak musím říct že nepůsobí těžce, a jeví jako se dost pružný. Hned mě zaujaly lokty a kolena s holeněmi, které jsou potaženy drsnějším a pevnějším materiálem než zbytek obleku. Nejsou to “záplaty” ale opravdu jiný typ potahového materiálu. Tím nejsou na první pohled vidět a to se mi líbí. Obleku chybí jakékoliv manžety, ale to v jeho cenové kategorii není nic neobvyklého. Střih kapuce je jako známe u scuba obleků a je tedy jiný než jak jsme zvyklí. Pas kalhot je dost vysoký a střih by měl umožňovat snadný nádech do břicha.
Střih je originální a přijde mi promyšlený. K tomu jak se osvědčila jeho funkčnost ve vodě se dostaneme.

střih podpaždí a loktu

střih vyztužení na kolenou a holení.

První obléknutí

Oblek jsem samozřejmě vyzkoušel nejdřív doma ve vaně. Nohavice seděly a střih na břichu opravdu umožňuje bezproblémový plný nádech. Nevypadá to atraktivně, ale je to schované pod vrškem tak to nevadí. 🙂 Po oblečení vrchní části jsem našel pár subjektivních nedostatků. Přijde mi dost široký krk a rukávy v oblasti bicepsů. Bude se tam hromadit nejspíš dost vzduchu, no uvidíme ve vodě. Střih kapuce se “scubáckou manžetou” okolo obličeje působil pohodlně a uvidíme jak ve vodě bude těsnit.
Co bych na obleku změnil je systém zapnutí “bobřího ocasu” mezi nohama. Suchý zip je široký, a já bych ho potřeboval delší pro lepší dotažení.
Naopak na výbornou hodnotím velikost klínů v podpaždí. Jsou dost velké, téměř od pasu až k loktům a výrazně to pomáhá v pohyblivosti.
V obleku jsem se cítil pohyblivě a příjemně. Tak hurá do bazénu.

celkový pohled

kalhoty

Namočení

První jsem v obleku Agama Pearl zkusil statiku. Vzduch se mi nahromadil v rukách a okolo krku. No snadno jsem ho vytlačil ven a pak už vše bylo ok. Oblek mi přišel dost pozitivní a bylo v něm komfortní teplo. Zatékalo do něho pouze spodem a díky vysokému pasu kalhot to nebylo až tak nepříjemné. Tím jak je oblek výrazněji pozitivnější než jeho konkurenti co mám doma tak jsem na otevřené vodě potřeboval více závaží než jsem zvyklý. Ale to bych moc neřešil. Jedno potápění je dost málo na to abych tohle dostatečně spravedlivě posoudil. Obličejová manžeta dobře těsní, hůře se mi s ní plnily tváře, ale pro hluboké závodní ponory tento oblek určený není a zase jsou to jen subjektivní pocity. Rozhodně to nevidím jako něco špatného. Pro chladné české vody to vidím naopak jako přednost. Díky povedenému střihu se v obleku dobře pohybovalo a to bych opravdu vyzdvihl. Jsou dražší a známější obleky, kterých střih je mnohem jednodušší a pohyb v nich pak méně komfortnější.

Závěr

Za mě si oblek zaslouží vysoké hodnocení. Dobrá pořizovací cena, na první pohled kvalitní šití a výborný střih. Slušela by mu nějaká další barevná varianta.

+ střih
+ ochrana kolen a loktů
+ cena

– pouze černé provedení

Takže oblek bych rozhodně doporučil všem začátečníkům, všem kdo hledají oblek pro potápění v lomech a taky instruktorům pro studenty. Agama se rozhodně má čím pochlubit. Oblek se prostě povedl.

Cena obleku je 3990,- Kč a zakoupit ho můžete přímo u výrobce: www.agama-diving.cz .

Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?

[mc4wp_form id=”2294″]

V uplynulém týdnu probíhalo týmové AIDA Mistrovství světa ve freedivingu. Český mužský tým obhajoval stříbro ze Sardinie a ženy bronz. Ruský ženský tým jehož členem je i naše Irina obhajoval zlato. Členy mužského týmu byli opět Martin Valenta, Petr Vala a Miroslav Ševčík. Ženy jely ve složení Alena Konečná, Kateřina Šuranská a Vendula Strachotová s náhradnicí Janou Škrobovou.

Nebudu vás napínat. Kluci ve velkolepém finále získali dnes zlatou medaili a holky si udržely druhou pozici a odvezou si domů stříbro. Pro oba týmy je to historický úspěch a ať bych rád napsal hotový elaborát tak já nemůžu. Nějak mě nenapadají vhodná slova. Jsem rád, že český freediving to dotáhl tak daleko a zároveň mě mrzí že jsme tam nemohl být s nimi. Byl jsem u bronzu v roce 2012, u stříbra v roce 2014 a letos jsem zůstal doma.

Výsledky po poslední disciplíně.

Nechybělo moc a na MS letos neletěla ani moje žena Irina reprezentující Rusko. Naším plánem bylo letošní sezónu úplně vypustit. Vyřešit si některé soukromé věci, zajistit si nové bydlení, odpočinout si od tréninku a nabrat novou motivaci. Koncem června po bazénovém MS, ale Irinu poprosili aby jela na týmové MS. Znamenalo to pouze dva měsíce tréninku po roční pauze. Irina trénovala jak mohla a myslím že její výkony nebyly vůbec špatné. Ona je jak jí znám určitě nespokojená, ale to už k ní patří. Chtěla by vždy podávat jenom nejlepší možný výkon. Snad si uvědomí později, že to právě i teď udělala. Za tak krátkou dobu tréninku po tak dlouhé pauze nemůže chtít zázraky. Já jsem na tebe Iriško pyšný 😉

Foto: Irina Zelenkova Narycheva

Nicméně, zítra přiletí z Kalamáty do Vídně letadlo s devíti freedivery.  Sedm z nich bude mít na krku medaili. Medaile budou tři zlaté, tři stříbrné a jedna bronzová. A všechny potom pojedou do Česka. 🙂 Jedna freediverka a jeden freediver medaili domů nevezou. Na Sardinii dva roky zpátky se dávaly medaile i náhradníkům. Letos opět ne. Velká škoda pro Janu Škrobovou, která tam poctivě dřela s týmem a pomáhala k dosažení tohoto úspěchu. A ten freediver co žádnou na krku nemá by jich měl mít na krku šest. Tím freediverem je Martin Zajac, trenér českého národního týmu. Velký dík za pořádné nervy u závěrečné dynamické apnoe a super výsledek patří všem závodníkům, Martinovi Zajacovi, Gabce Grézlové a všem co se motají kolem českého freedivingu včetně našich skvělých sponzorů a studentů.

Foto: Carla Hanson

Foto: Carla Hanson

Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?

[mc4wp_form id=”2294″]

A je tu opět článek na přání. Na našich kurzech se seznamujete i mimo jiné s mentální přípravou. Často diskutovaným tématem je autogenní trénink.

Autogenní trénink je tréninková metoda, která při pravidelném provádění přispívá k rychlejší regeneraci a zklidnění mysli i těla. To je pro freediving samozřejmě velmi důležité. Čím více jsme mentálně i fyzicky uvolnění, tím je naše apnoe delší a co se týká hloubkových disciplín tak je toto uvolnění velmi důležité z hlediska vyrovnávání tlaku.

Zůstaneme chvilku u vyrovnávání tlaku. To jak se hluboko potopíme, ovlivňuje samozřejmě spousta faktorů. Náš objem plic, respektive jejich poměr reziudálního a vitálního objemu. Správně zvládnuté techniky vyrovnávání tlaku do a pod reziduální objem plic. Průchodnost našich dutin včetně dýchacích cest a to se týká tedy i velikosti krčních mandlí (ovládání glotisu) a nosních mandlí (zakrývání vstupu do Eustachovy trubice a omezení průchodnosti z ústní dutiny do čelních dutin). To v jakém stavu je naše středouší a čelní i klínové dutiny. To jak zvládneme ovládat naše měkké patro.

Všechny problémy, ale vždy rostou s mentální nevyrovnaností. Jakmile dostaneme naší mysl pod tlak, nedokážeme se zrelaxovat tak se nám hůře vyrovnává. Tělo hůře hospodaří s kyslíkem, naše nervová soustava a metabolismus nepracují tak jak potřebujeme.

K našemu zklidnění může pomoci právě i autogenní trénink.

Autogenní trénink při jeho dokonalém zvládnutí umožňuje autosugestivní ovlivňování některých tělesných funkci a může pomoci i při odstraňování nevhodných návyků a dosahování žádoucích vlastností. Působí na příznaky, neodstraňuje ovšem příčiny napětí, ani příčiny organických nebo neurotických poruch.

Metodu autogenního tréninku vypracoval berlínský nervový lékař prof. J. H. Schulz. Využil jednak některých prvků jogínských, jednak poznatků získaných s používáním hypnózy.

Provedl rozbor zážitků hypnotizovaných a vypracoval na tomto základě systém fyziologicky podložených cvičení k dosažení takového stavu, který by cvičením umožnil některé výsledky, dosahované v hypnóze. Při autogenním tréninku ovšem již nejde o hypnózu, nýbrž  pouze o využití některých podobných psychologických mechanismů.

Základní principy autogenního tréninku jsou dva: relaxace a koncentrace. Relaxace znamená uvolnění svalstva. Toto svalové uvolnění umožňuje na základě fyziologických souvislostí navodit klid duševní a současně uklidnit a zharmonizovat i činnost vnitřních orgánů. Koncentrace při autogenním tréninku spočívá v soustředění na určitou představu, která pak ovlivňuje organismus. Relaxovaný stav zvyšuje její účinek. Nižší stupeň autogenního tréninku (pro naše potřeby dostačující) se skládá ze šesti cvičení. Patří k nim nácvik pocitu tíhy, pocitu tepla v končetinách, vnímání klidného dechu, pravidelného tepu srdce, tepla v břiše a chladu na čele.

Jak na to?

Nácvik každé z těchto šesti částí probíhat postupně – prvních zhruba 14 dní se nacvičují pocity tíhy, po zvládnutí tíhy přichází na řadu teplo a posléze další části autogenního tréninku. Během těch osmdesáti let, které od představení autogenního tréninku uběhly, vzniklo mnoho modifikací původní verze, které tuto relaxaci zrychlují (taková je verze autogenního tréninku, který vám dávám na kurzech). Nacvičují se pak všechny prvky autogenního tréninku v rámci jedné relaxace. Lidem s menší trpělivostí a rychlejším životním tempem to tak může lépe vyhovovat.

Základní podmínkou k úspěchu je pravidelný nácvik. Po dokonalém nácviku dostává pod svůj vliv řadu tělesných procesů, které normálně neovládá. Při nácviku dodržujte standardní postup, který je zaměřen na uklidnění a zharmonizování tělesných funkcí. Jednotlivá cvičení nemají trvat déle než pět minut –  mimo cvičení před usnutím – mají být ukončena energickým odvoláním pocitu tíhy vnitřními příkazy “zhluboka nadechnout, zacvičit si rukama, otevřít oči,”

V případě, že by při nácviku některého cvičení bude docházet opakovaně k nepříjemným pocitům, doporučuji s autogenním tréninkem přestat.

Zapátral jsem na internetu a našel jsem poměrně slušně zpracovaného průvodce autogenním tréninkem.

Více informací a lépe rozepsané popisy cvičení naleznete zde:  http://www.dobrapsychiatrie.cz/relaxace/autogenni-trenink .

Po absolvování prvního kurzu freedivingu musím říct, že slovo nemožné, je opravdu jen slovo. Když doma zadržíte dech na pouhou minutu a máte toho plný kecky, je dost šokující, když Vám bratr před očima zůstane pod vodou tři minuty a ukazuje, že je to OK. 3:25 po prvním kurzu je masakr, já se svými 2:30 jsem opravdu hodně velká lama. Je to prý jen v hlavě, takže další kurz už půjde přes 3.  🙂

To je status jednoho ze studentů na jeho facebook profilu. Každý kdo u nás zkusil kurz freedivingu ví, že výkony přes tři minuty jsou běžné. A také ví, že přes čtyři se u mě žádný student základního kurzu nedostane. Ne že by někteří nemohli, ale já je za tu hranici prostě nepustím. Chci, aby se pak mohli i ve vlastním tréninku posouvat dál a měli tak neustálou motivaci. Freediving je sport na celý život a ne jednoho okamžiku, víkendu.

V prvním čtvrtletí roku 2016 jsme zorganizovali pár tréninkových akcí, kde byla top dynamika s Martinem Valentou a samozřejmě základní bazénové kurzy. V dubnu jsme navázali hned dvěma kurzy a přivítali mezi námi dalších 14 freediverů.

V květnu nás čeká poslední bazénový kurz před letní sezónou. V červnu vyrážíme s malou skupinkou čtyř freediverů na trénink na Kypr. Na červenec chystáme kurz pokračování základního bazénového kurzu víkendem na otevřené vodě neboli kurz Level I. A na přelomu srpna a září vyrážíme do Chorvatska. Na tento kurz se obzvlášť těším. Je to poprvé co se mi kurz zaplnil do týdne od vypsání a to už hned druhý týden v lednu.

Letos v květnu to je 6 let co jsem se stal instruktorem Apnea Academy. Za tu dobu jsem měl tu možnost se věnovat desítkám z vás, kterým jsem ukázal co je to freediving nebo jim pomohl se v tomto krásném sportu zdokonalovat. Čtyři roky mi stojí po boku moje skvělá žena s kterou se od sebe stále navzájem učíme nejenom v tom jak být lepšími instruktory, ale lidmi obecně. Dohromady nám prošlo rukama více jak 500 studentů z celého světa, které jsme učili v osmi různých zemích světa. Tím vám všem také děkujeme.

Jo a mimochodem. Vojta Novák, náš nejmladší chrudimský freediver vyhrál AA Cup v Trutnově a v sobotu 30. dubna je pařba na Leštince 🙂 Tak přijeďte kdo může. Pivo a nějaké maso tam bude 😉

Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?

[mc4wp_form id=”2294″]

Dlouho slibovaná akce je tady. Týdenní kurz v Chorvatsku u Čáryse. Takže všichni kdo po tom už rok volají se konečně dočkali. Dostanete nášup teorie, trojkaři si trochu pohrají s vyrovnáváním pod rezidual, nebude chybět videokoučink a Čárys vás seznámí s jógou a vůbec se o vás prostě kompletně postaráme.

Osobně si stojím za tím, že kombinace našich výukových metod znamenají best kurz freedivingu jakého se můžete v ČR účastnit (vlastně v Chorvatsku). 🙂

Aby jste si trochu orazili tak večer grilovačka, žádný army drill nebude.. No i když.. 😀

V nabídce je kurz Level II a Level III případně trénink. Tento týdenní kurz je určen všem freediverům, kteří už absolvovali kurzy Apnea Dicovery a Freediver Indoor, Level I a v případě účasti na kurzu Level III i absolvování kurzu Level II. (ve výjimečných případech se může kurzu level II účastnit i freediver bez absolvování kurů AD nebo FI. )

Kurzy freedivingu Level II a Level III vás zase posunou o kus dál, naučí vás dovednosti potřebné k efektivnímu a bezpečnému potápění, ukážeme vám jak se připravit na potápění nejen dechovými technikami, ale i jak se stravovat i se starat o své tělo. Neméně důležité jsou i informace jak dál po kurzu postupovat, jakým způsobem zlepšovat své fyzické i psychické schopnosti a pohybové dovednosti, aby vám freediving v budoucnu přinesl ještě více radosti, relaxace a pocitu zdraví, ať už jsou vaše cíle rekreační anebo závodní.

Kapacita: 8 osob

Místo konání:
Freedivingová základna na ostrově Vir v Chorvatsku
Cena 7900 Kč.

Termín: 28. srpen – 3. září 2016

V ceně kurzu je zahrnuto:

– kurz freedivingu (věškerá praxe a přednášky)
– poplatky centru včetně motorového člunu
– diplom o absolvování AA kurzu
– mezinárodní certifikační karta AA

V ceně není zahrnuto:

– doprava na lokalitu
– zapůjčení vybavení
– stravování, ubytování

[finale_separator]

Co nás čeká?

Suprová prosklená učebna, nový člun s oficiální kapacitou 10 lidí se silným motorem, sonar, kyslík na palubě, naviják, gps lokátor, to vše pro vaši bezpečnost a hlavně komfort tréninku – nemusíte udělat ani jeden kop ploutví – stačí skočit ze člunu a jste na bojce. (samozřejmě toto je v ceně kurzu !!)

Stejně tak i po session. Naložíme vás, vše sbalíme a frrrčíme dom. Je to max 3 minuty od břehu. 60m hloubky.
Spaní v tři roky starých domečcích, dvě koupelny s toaletami a sprchou, dvě ložnice, dvě patra, kuchyň, a to vše dvakrát.
Cena za ubytko v tomhle ráji je 15 EUR na osobu a noc…

Grillplac za domečkem.
Místa na parking.

Doprava

Doprava na lokalitu vlastní, tak jako v minulosti se pokusíme naplnit společně auta aby byly náklady co nejmenší a zároveň jsme se po cestě navzájem neztratili 🙂

Kurz se uskuteční pouze v případě minimální účasti 4 osob!

[finale_separator]

Co k tomu potřebujete:

být ve věku 14–99 let
vybavení: maska , šnorchl , ploutve, neoprénový oblek, zátěžový opasek
mít chuť něco pro sebe udělat

Doporučené vybavení:

Nízkoobjemová maska – Goblin, Micromaska, Sphera, Falco
Dlouhé ploutve – Salvimar System One, Omer Stingray, Scorpio, Leaderfin …
Neoprénový oblek – nejlépe určený pro freediving z 5mm materiálu,
osvědčené jsou obleky značky Salvimar, Elios

V případě, že potřebujete poradit, tak jsem vám samozřejmě k dispozici. Volejte, pište 😉

Všechno vybavení je možno po dohodě zapůjčit.

V případě zájmu se ozvěte na telefon 608 465 948 nebo mail: radek@apnea4all.com

Budeme se těšit,

Radek, Irina a Čárys.

Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?

[mc4wp_form id=”2294″]

Rok 2015 je pomalu za námi. Opět jsme uspořádali kurzy u nás v Chrudimi, také v Moskvě, v Egyptě a na Kypru. Certifikovali jsme 40 freediverů v Apnea Academy systému a 24 v systému Russian Freediving Federation. Tréninkovými stagemi a osobními tréninky u nás v tomto roce prošlo na 60 freediverů.

Opět se rozjely tréninky v Chrudimi za které vděčíme hlavně Světlaně a Pavlovi Minaříkovým a všem těm co na tréninky chodí a freediving je stále baví. Jsou to krásné pocity, když se opět v chrudimském bazénu prohání při tréninku i osm freediverů a hlavně začali opravdu trénovat a ne se jenom koupat 🙂

Co nás čeká v roce 2016

Připravujeme jako letos tréninkové stage a to také s Martinem Valentou, které přinesou další level do těchto akcí. Bazénové kurzy jako vždy plánujeme od února do června každý měsíc a pak zase od října do prosince.
Kurzy u moře nás čekají nejspíš jenom dva. V květnu Egypt a v létě Chorvatsko u Martina Cheníčka. Konečně se tedy dočkají ti z vás kdo nás oba žádali o nějakou společnou akci.
Irina opět bude provádět kurzy v Moskvě a společně s Martinem Valentou povede stage na DNF. Myslíme si tedy, že rok 2016 bude opět plodný a už se na něho těšíme.

Co se změnilo v roce 2015

Posledních skoro šest let byl freediving pro mě prací. Aniž bych si to uvědomoval tak to vedlo pomalu k tomu, že jsem si freediving přestával opravdu užívat. Došlo to až k tomu, že jsem šel do vody vždy až na velmi malé výjimky pouze se studenty nebo kvůli tréninku. Přitom podstatou nádechového potápění pro mě vždy byly ty pocity, které jsem pod vodou zažíval. Uvolnění, relaxace, poznávání sama sebe i stát se na těch pár minut součástí vodního světa.

Pro mě se stal freediving opravdu pouze prací a ne koníčkem v pravém slova smyslu.. Říká se, že syndrom vyhoření přichází po třech letech. Jestli jsem vyhořel nebo ne to nedokážu posoudit, ale jedno vím dnes určitě. Ač jsem chodil velmi rád do vody se svými studenty myšlenka na to se jít potápět pro zábavu se z mé mysli postupně absolutně vytratila. Nejhorší na tom je, že jsem si to sám vůbec neuvědomoval. Velmi si to ovšem uvědomovala moje žena Irina. A trápilo jí to více než mě.

Z osobních důvodů jsem v srpnu nastoupil do práce. Ano, začal jsem pracovat mimo freediving. Stále na kurzech učím, ale už ne tak aby to byl můj fulltime job. Jeden kurz měsíčně a občas nějaká stage tu budou stále jak jsem už uvedl výše. Dva nebo šest studentů. To teď nehraje roli. Ale o tom mluvit nechci. Já chci mluvit o tom, že jsem zase našel vášeň pod vodou.

Plně jsem si to uvědomil v září na lomu u Trhové Kamenice. Šel jsem si za potápět, protože jsem opravdu chtěl. Opět jsem cítil to, že musím jít pod hladinu. Do toho ticha, míru a paradoxně absolutního pocitu bezpečí. Vrátit se domů. Opět se těším na naše tréninky v chrudimském bazénu. Ne proto, že bych se chtěl připravovat na nějaký závod. Právě naopak. Jít potrápit své tělo i mysl a zároveň si tu mysl vyčistit freedivingem. A všem slibuji, že se budu snažit chodit častěji!

Co vám přejeme do nového roku

Takže přátelé naši. V roce 2016 Vám přejeme ať neztratíte to co máte na našem sportu rádi. A pokud máte pocit, že to ztrácíte tak vám přeji ať to znovu naleznete. Tak jako já.

Radek a Irina

Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?

[mc4wp_form id=”2294″]

V neděli 2. srpna 2015 se při rekreačním freedivignu ztratila svým třem přátelům světová rekordmanka a ikona freedivingu Natália Molchanová. Poslední dva dny se na facebooku mluví pouze o této tragické události. Nikdo neví co přesně se stalo a já bych se chtěl vyhnout všem spekulacím.

Já bych si chtěl připomenout kdo a kým Natálie byla a navždy pro mě bude.

Poprvé jsem se s ní potkal v roce 2009 na AIDA Mistrovství světa v Dánsku. Moje první pocity z Natálie byly rozporuplné. Připadala mi namyšlená a nekomunikativní. Že se drží stranou od ostatních atletů a nejspíš o bližší kontakt nemá zájem. Teprve později jsem zjistil, že za to mohla její jazyková bariéra. Další vzpomínky se vážou na můj pobyt v Dahabu v roce 2010. Několikrát jsme se potkali na Blue Hole, kdy jsme soupeřili o místo pro naše bójky, které jsme potřebovali pro naší výuku. Někdy to byly “boje” i plné emocí. Ruských studentů bylo moc a některé z nepsaných organizačních pravidel potápění na Blue Hole prostě nerespektovali. Přesto se mi do paměti vryl jeden můj tréninkový ponor. Při něm jsem si způsobil lehký trachea squeez a Natálie si toho všimla. A ihned připlavala s nabídkou pomoci. Od té doby pokaždé, když jsme se potkali ve vodě a já zakašlal tak se ptala zda jsem si opět nepoškodil tracheu. V roce 2012 jsem díky mojí ženě Irině měl možnost být hostem při pár lekcích během instruktorského kurzu Russian Freediving Federation v Dahabu. Tam jsem pochopil že systém RFF je úplně odlišný systémům AIDA, Apnea Academy nebo FII. Byla to velká zkušenost a s Alexejem jsme měli i pár diskuzí v rámci tohoto kurzu. Hlavně ohledně používání šnorchlu a bifin.

V září toho samého roku jsme s Irinou jeli na týmové AIDA Mistrovství světa do Francie. Tam jsem měl poprvé možnost se s Natálií blíže poznat. Irina šla na úvodní disciplínu jako první z ruského týmu a po zanoření se jí zablokovalo ucho a i když strávila v 10 metrech více jak minutu se nakonec vynořila pro červenou kartu a nulový zisk bodů. V tom roce byla atmosféra v ruském týmu velmi napjatá a Irině to celý tým včetně Natálie dával sežrat. O dva dny později Natálie také pokazila svůj pokus a od rozhodčích obdržela červenou kartu. Ruskému týmu se rozplynuly naděje na medaili. Ten den Natálie řekla Irině velmi zajímavá slova. Že si uvědomila, že její reakce na Iriny výsledek byl neadekvátní a ten nahoře jí to vrátil. Od toho dne se začal utvářet velmi zvláštní vztah mezi naší rodinou a Natálií Molchanovou. A s tím jak se zlepšovala její angličtina a moje ruština byla naše další setkání více a více zajímavější.
Nikdy nezapomenu na její upřímnou radost, když zjistila že čekáme našeho syna. Na to jak se upřímně zajímala o lidi kolem sebe a o to jak se jim daří. To jak v roce 2014 na Sardinii dávala ruským klukům za vzor disciplinovanost našeho týmu a varovala je před podceňováním českého týmu. Nikdy nezapomenu na náš hodinový rozhovor na letišti v Miláně, kdy jsme si povídali o rodičovství, freedivingu, životě,  i o tom jak by chtěla být babičkou. Nebo jak letos v Bělehradě, vždy když nás potkala odněkud vytáhla banán pro našeho Jaromíra. Na to jak se vždy po svém výkonu usmívala a neodmítla se s kýmkoliv vyfotit nebo se podepsat.

Natálie vždy byla pro freedivery velkým vzorem. Opravdovou královnou světového freedivingu. A troufám si tvrdit, že už asi žádná žena ani muž se jí v počtu světových rekordů a zlatých medailí z Mistrovstvích světa nevyrovná.  Občas se žertovalo, že by potřebovala vlastní kategorii. Porazit jí bylo těžké, a když se to někomu povedlo tak prakticky vždy po její chybě. Přesto všechno už několik let nevyhrála ruské mistrovství. Ze zásady se ho totiž neúčastnila. Rytířské gesto královny a ne arogance jak si někteří občas mysleli.

Reakce na sociálních sítích ukázaly jak moc byla Natálie Molchanová mezi freedivery oblíbená a jak moc nedělní tragédie naší komunitu zasáhla. Natálie odešla při tom co měla velmi ráda. Přesto několikrát řekla: “Že je mnoho důležitějších věcí v našich životech než freediving, ale je to opravdu krásný sport! Freediving totiž není pouze sport, freediving je cesta jak poznat sám sebe.”

Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?

[mc4wp_form id=”2294″]