Jak je to vlastně s dýcháním při freedivingu? Většina začínajících freediverů si myslí, že jsou k tomu nutné nějaké tajné rituály. Uvažují o józe, dalších dýchacích technikách. Kopírují své vzory, ale přitom vůbec neberou v potaz individualitu jedince a výrazné rozdíly mezi dýcháním při józe a při freedivingu. Teď si asi říkáte, že když jste byli na kurzu tak jsem vás přece učil břišní dýchání, dechové cykly, a na vyšších levelech kapalabati… Tak o čem to teď píši?

Nečekané výkony v kurzu

Samozřejmě, k výuce těchto technik mám své důvody stejně jako ostatní instruktoři freedivingu. Spousta lidí ani neví jak správně dýchat v běžném životě. Nevyužívají plné možnosti plic při svých běžných každodenních činnostech. Správné dýchání má ale velký vliv na celkovou funkci našeho organismu. A při freedivingu nám pomáhá s psychickou stránkou věci a samozřejmě s výměnou plynů mezi naším organismem a vnějším prostředím.

Častým efektem kurzu jsou velmi vysoké osobní výkony jednotlivců. Statická apnoe přes 5-6 minut není nic neobvyklého. Studenti s těmito výkony, však často ve své následující freedivingové kariéře nemohou dlouho svá osobní maxima z kurzu překonat. Je to mentální stránkou věci. Zádrž dechu je pro většinu z nás věcí nepřirozenou a psychika zde hraje velmi důležitou roli. Daleko důležitější, než vaše dýchání před výkonem. Na kurzu většinou naprosto důvěřujete svému instruktorovi. To je dobře, pokud si ovšem zvolíte správného instruktora :).

Pokud vám instruktor řekne, že máte dýchat takto nebo takto, vy to prostě uděláte. Máte v hlavě teoretické přednášky  o tom, jak funguje vaše tělo, o fyziologii, fyzice, bezpečnosti. Důvěra v instruktora vás uklidňuje. A začnete sérii statické apnoe. První statika 1 minuta. To bylo ok. Já čekal že vydržím tak 30 vteřin… super. Druhá statika a 1:30 minuty. Pořád to nebylo nic těžkého. A tak dále. A najednou, hned první den je váš výkon třeba 2:30-4:00 minuty.

Přitom vaše dýchání není  první den kurzu v naprosté většině v pořádku. Jak je tedy možné, že jste dosáhli takového času? Zvítězila vaše psychika.
Dýcháním dle pokynů instruktora jste snížili hladinu CO2 a tím oddálili kontrakce bránice. Díky dechovému poměru se vám snížila srdeční činnost a poklesl krevní tlak. Také vás to uklidnilo, nastala přirozená relaxace a tím se zklidnil váš nervový systém.-
Takže to vlastně funguje 😉

CO2, kontrakce a psychika

Pojítkem mezi správným dýcháním a psychikou při vašem výkonu je CO2. Kontrakce jsou nedílnou součástí diving reflexu. Dalo by se to chápat i tak, že pokud mi přijdou brániční kontrakce už na 1 minutě tak je to vlastně dobře. Jenže pokud chcete zadržet dech na 6 minut tak to bude pekelně dlouhých 5 minut v kontrakcích.  V jiném případě zase přijdou kontrakce až na 4 minutě ale dotyčný leze z vody na 5 minutě. Důležité je naučit se s kontrakcemi pracovat.

Čeští freediveři většinou netrénují statickou zádrž dechu. Vůbec! Neuvědomují si zde velmi důležitou věc. Pokud se chci potápět hluboko, je statika velmi potřebnou součástí tréninku. Svalové kontrakce bránice totiž můžou buď pomoci při udržení zavřeného epiglotisu, nebo nám to překazí. A tím se vám při technice mouthfill buď daří udržet vzduch v puse pro vyrovnávání tlaku, nebo naopak tento vzduch ztrácíte a musíte se otočit dříve a plavat zpátky nahoru. Navíc pokud neudržíte vaše pomocné dýchací svaly relaxované při kontrakcích tak je tu mnohem větší riziko poškození trachey a plic. Naučit se snášet nepříjemných pocitů při vysoké hladině CO2 v krvi, nácvik tolerance na CO2 je dlouhá a také velmi náročná cesta. Čím déle však vydržíte v kontrakcích, naučíte se je rozpouštět a brát je jako nedílnou součást vaší apnoe, tím budou vaše výkony lepší. A v tom je nejlepší pomocník právě statická apnoe.
Více o fyziologii se dočtete v článku pro Buddy magazín od RnDR Luďka Šefce CSc zde.

Další psychickou stránkou věci je strach. Strach z hloubky, strach z black outu či dalších věcí. Je to přirozené, a je to v pořádku. Strach nás nutí eliminovat rizika. I proto je potřeba zvládat své reakce na strach a jiné stresující podněty. Freediving je o posouvání lidských hranic, o zábavě a relaxaci. Posouvejte své hranice postupně. Metr po metru, vteřinu po vteřině. Mluvím z vlastní zkušenosti. Rychlý progres může znamenat (a většinou i znamená) následnou dlouhou stagnaci. Pomalý a rozvážný trénink s důrazem na detaily – technika, relaxace, vyrovnávání, tolerance CO2, apod. je sice delší cestou, nicméně je efektivnější než „zbrklý sprint“. A jak známo, déle ve freedivingu znamená více 😉

Něco na závěr

Faktem je, že každý z nás je unikát. . Co funguje jednomu, nefunguje druhému. Na kurzech vám instruktor ukáže dveře, některé pro vás i otevře, a pak už je to na vás. Já jsem, stejně jako jiní freediveři (šampióny nevyjímaje), vyzkoušel několik technik dechové přípravy před výkonem, než jsem našel tu, která mi vyhovuje. A tím má cesta sebezdokonalování nekončí. Tak jak jde můj výkonností vývoj kupředu, tak se mění i mé potřeby dýchání, relaxace, a další přípravy před ponorem. A stejné to bude i u vás.
Poslouchejte své tělo, snažte se mu porozumět a dávejte mu to, co chce. My instruktoři vám můžeme pomoci nalézt tu vaši cestu. Máme přeci jenom více kontrolních vzorků – naše studenty – a můžeme vám tak navrhnout změnu, která vám třeba bude vyhovovat. Můžeme vám pomoci s technikou, která je neméně důležitou součástí vašeho výkonu. S dobrou technikou roste vaše sebevědomí a vaše mentální síla.