Jako každý rok se i v květnu 2015 v egyptském Sharm El Sheikhu koná Apnea Academy Blue Week. Blue Week je setkání instruktorů a studentů Apnea Academy. Z toho důvodu jsem se rozhodl na termín této akce 2.-10. května vypsat kurz- trénink pro skupinu maximálně 8 osob.
Odlet z Prahy nebo Vídně (záleží jak na individuálních potřebách) v sobotu 2. května večer a návrat ze Sharmu 10. května brzo ráno s příletem do Prahy odpoledne.
Potápěčská základna Freediving World Apnea Center v holelu Club Reef je jedna z nejlepších základen specializovaných na freediving. Před hotelem/základnou je korálový útes a co je pro nás nejdůležitější, je tam dostatečná hloubka pro trénink i těch nejlepších závodníků = až 140m 🙂 V rámci Apnea Academy Weeku nám jsou k dispozici dvě závodní plošiny, sled a asi dvacet bojek s různou hloubkou od 20 do 80m. Hned u základny máme k dispozici také pěkný 25m bazén. Navíc každý květen navštěvují zdejší korálový útes manty a velrybí žraloci!
Hotel Club Reef je 3-4 hvězdový italský hotel s kvalitní kuchyní i ubytovacím standardem. Celý pobyt je all-inclusive a to za cenu na sedm nocí je tedy 280 EUR cca 7900 Kč v závislosti od denního kurzu. Základna Freediving World si účtuje servisní poplatek 60 EUR (cca 1700 Kč) osoba na týden. Letenky se společností Turkish Airlines se pohybují kolem 10300 Kč. Mezipřistání v Istanbulu. Cena za letenku, ubytování a poplatek je tak cca 19900 Kč.
Cena kurz Level II nebo Level III – dle studenta: 7500 Kč
Cena za trénink – 2x denně hloubka a jednou bazén + konzultace: 6500 Kč* *(tréninku se může účastnit pouze freediver s certifikací Level II a vyšší)
V případě zájmu se ozvěte na telefon 608 465 948 nebo mail: radek@apnea4all.com
Kurz se uskuteční pouze v případě minimální účasti 4 osob!
Radek
Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?
Stejně jako loni, i letos můžete u nás svým blízkým zakoupit voucher na kurz freedivingu. Možnost dárkových poukazů se vztahuje na všechny kurzy a stage v našem kalendáři. Stačí jenom vyplnit registrační formulář na jméno obdarovaného, uhradit alespoň 50% ceny kurzovného* a my vám obratem zašleme elektronický dárkový poukaz. Každý poukaz je vystaven na jméno vyplněné v registračním formuláři.
Dokážeme samozřejmě vyjít vstříc individuálním požadavkům. V případě jakýchkoliv dotazů, nejasností nás můžete kontaktovat na telefonním čísle 608 465 948 a nebo na mailu: info@apnea4all.com .
Naučit se handsfree techniku pro vyrovnávání tlaku je složitá věc a pro někoho i nemožná. Pak je tu cesta noseclipu. Jenže ne každý snese potápění s noseklipem a přitom nemít nic na očích, a nebo používat googles s čočkami, které jsou zaplavené vodou. Ideální by byla možnost potápět s maskou a noseklipem zároveň. Říkáte si že to nejde?!?
Ano jde to! Omer na tom totiž pracuje už poměrně dlouho. A to ve spolupráci s Umbertem Pelizzarim. Potápění s maskou a zároveň i s noseklipem je sen mnoha freediverů. A nyní to je opravdu možné. Nový patentovaný systém umožní nejenom vyrovnávat tlak v uších bez pomocí rukou, ale také vaší masku. Systém byl zatím testován do hloubky 60 metrů a vše bez problému funguje.
Noseclip UP-NC1 by měl být v prodeji už v lednu 2015 a předpokládáná cena je 25 EUR. Mimochodem, zkratka UP znamená Umberto Pelizzari 😉 Spolu s noseclipem bude v prodeji i nová maska UP-M1 a s ní bude noseclip dodáván v setu. Na obrázku můžete vidět jak vypadá profil nové masky UP-M1C (carbon) a i zdrsněné plošky na nosní kapse (vlevo). Na druhé polovině obrázku je vidět maska s připevněným noseclipem.
Na dalším obrázku vidíme skřipec a i jeho řez. Mezi silikonovými dotykovými ploškami a rámem skřipce jsou zapuštěny pružiny. Pokud začnete vyvíjet větší tlak, pružiny umožní proudění vzduchu do masky. Ovšem aby vše fungovalo jak má je taky potřeba správný návyk vyrovnávání středouší. Časté a včasné vyrovnávání zajistí vyrovnání uší a při silnějším tlaku pak i masky.
Na videu níže má potápěč Francesco Sena masku Omer Zero 3. Omer uvádí, že by noseklip měl fungovat s každou maskou. Sám jsem zvědav až to budu moci vyzkoušet.
Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?
Na východě spojených států ve státě Massachusetts je malé přístavní město Gloucester. V samé blízkosti přístavu můžete najít sídlo organizace Ocean Aliance. V polovině letních prázdnin mne oslovila Farrah Smith ze Sea Shepherd zda bych neposkytl své záběry vorvaňů, které jsem pořídil na Mauriciu jejímu příteli Iainu Kerrovi. Upřímně, já ani nevěděl na co přesně. Bylo mi sice sděleno, že záběry budou použity ve videomateriálech propagující nějaký projekt Ocean Aliance, kde je Iain Kerr ředitelem, ale já se na víc neptal. Své svolení jsem samozřejmě dal a začali jsme řešit jak mé materiály do Ameriky dostat. Farrah s Iainem si totiž mysleli, že mám jenom jedno video s Baby vorvaněm, které oni viděli na youtube. Já jim ovšem oznámil, že se jedná o necelých 100 GB materiálů z čehož je většina záběrů vorvaňů v jejich přirozeném prostředí v Indickém oceánu. Takové množství dat se ovšem nedalo poslat přes nějakou úschovnu. Nakonec jsme společně vybrali (oni vlastně nic neviděli, měli pouze moje popisy videí) 8 GB top záběrů. Ovšem internet na Kypru byl tak rychlý asi jako šnek po večeři a museli jsme se spolehnou na obyčejnou poštu. Zakoupili jsme pro jistotu dva flashdisky a na každý jsme dali stejné soubory a poslali na dvě různé adresy v USA. Oba disky dorazily na své místo určení, ale s více jak týdnem mezi doručeními. Hlavně, že dorazily 😉
Ocean Aliance
A čím se vlastně Ocean Aliance zabývá? Už více jak 40 let se především za pomoci vědy snaží přispět k obnově a ochraně mořského světa. Ocean Alliance totiž sbírá široké spektrum údajů o velrybách (vorvani a keporkaci) zejména co se týká toxikologie, bioakustiky a genetiky. Z těchto dat pak se svými partnery z oblasti vědy a výzkumu jsou nápomocni tvůrcům vzdělávací politiky a politiky chytrého spravování oceánů, ke snížení znečištění, aby se zabránilo kolapsu mořských savců, rybích populací a jiných mořských živočichů.
Poslední 3 roky se také ve spolupráci s Olin College of Engineering zabývají vývojem dronů, které bude možno využívat k pozorování velryb bez narušování jejich přirozeného prostředí. Potenciál dronů shromažďovat údaje o mořských savcích je obrovský. Velryby totiž přítomnost dronů povětšinou ani nezaznamenají a tak se chovají naprosto přirozeně. Že by se konečným našel neškodný výzkumný nástroj?
Včera jsem se navíc dozvěděl, že kanadský Discovery Channel o tomto projektu připravuje filmeček a opět jsem byl požádán o souhlas s použitím mých materiálů do tohoto dokumentu. Takže český freediving tak bude mít i malou stopu v jednom dokumentu Discovery Channel.
Níže je video ve kterém je možno vidět i pár mých záběrů a pokud se vám líbí, dejte videu na youtube like. Třeba i díky vám bude Ocean Aliance úspěšná v soutěži Drone Social Innovation Award.
Na stránce www.whale.org se o Ocean Aliance dočtete mnohem více a to včetně informací jakým způsobem je možno se zapojit a přispět na jejich práci.
Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?
Na začátek příštího roku, tedy od ledna do května jsme připravili tři tréninkové stage. Všechny se budou konat v Chrudimi a tentokrát budou pouze jednodenní a za jednotnou cenu 1000 Kč za stage.
14. února 2015 – Bifins a Monofins stage
Stage bude věnována technice plavání dynamické apnoi s klasickými freediving ploutvemi – Bifins a technice plavání s monoploutví. Z toho důvodu bude stage rozdělena na dvě skupiny, bifináře a monoploutvaře. Všem se dostane videokoučinku, teorie i vedeného tréninku v bazénu.
Každá stage bude obsahovat čtyři hodiny tréninku ve bazénu rozdělených do dvou bloků. Skupinu bifinářů povede Radek Veverka a skupinu monoploutvařů Irina Veverka.
21. března 2015 – Statická apnoe
Stage zaměřená čistě na statickou apnoi a je určena těm, kteří touží najít ve vodě klid, naučit se správně relaxovat v mnohdy nepříjemných stavech a opět posunout sebe sama blíže k poznání svých vlastních limitů. Během tréninku se budeme věnovat dýchacím a relaxačním technikám, bezpečnosti při provozování statické apnoe, fyziologii a výživě, jejichž pochopení a správné využití vede ke zlepšení práce s vlastním tělem a myslí. Akce je určena všem, kteří mají za sebou minimálně základní bazénový freedivingový kurz a kteří mají zájem posunout své možnosti v této mentálně náročné disciplíně freedivingu.
18. dubna 2015 – DNF stage
Co je to dynamická apnoe bez ploutví – DNF? Je to prosté, tato disciplína spočívá v uplavání co nejdelší vzdálenosti pod vodou na nádech bez ploutví. Po úspěšném loňském dvojdenním kurzu jsme se letos rozhodli pro jednodenní variantu. Důraz bude kladen na opravu chybné techniky a ukázku několika variant technického provedení této disciplíny. Instruktorem je Irina Veverka (Karina). Dlouholetá reprezentantka Ruska ve freedivingu, bronzová medailistka z Mistrovství světa 2011 v disciplíně konstantní váha bez ploutví, pátá nejlepší freediverka světa pro rok 2011, členka zlatého týmu z Mistrovství týmů 2014 a držitelka divoké karty pro hloubkové MS 2015 v disciplíně konstantní váha bez ploutví.
Kdo má strach z angličtiny tak ho hned může zahodit. 😉 Celý kurz bude samozřejmě překládán do češtiny. Kurz je otevřen pro freedivery všech výkonností a čím větší začátečník tím lépe. Čím více špatných návyků, tím trnitější cesta k nápravě. 😉
Kurz zahrnuje teoretické a praktické lekce v bazénu v průběhu kterých se dozvíš, jaké jsou nejrozšířenější techniky stylu „prsa“ při DNF a jak si osvojit a zdokonalit správnou techniku provádění této disciplíny.
Během stage vás čeká 4 hodiny v bazénu a teorie včetně video koučinku a suchého nácviku správné techniky DNF.
Proč se přihlásit?
Cílem všech kurzů není vytvoření osobních rekordů v době kurzu, ale revize chyb v technice, najít vhodnou techniku provádění dané disciplíny pro každého jednotlivce a pomoci nastartovat vhodný tréninkový plán této disciplíny.
Všechny stage jsou určeny pouze freediverům, kteří mají za sebou minimálně základní bazénový freedivingový kurz nebo účast na závodech ve freedivingu.
Další podrobnosti ke kurzům naleznete v našem KALENDÁŘI.
Video k článku:
Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?
Dřív nebo později asi každý freediver, který se chce potápět hluboko, nebo plavat dlouhé dynamiky začne přemýšlet o monoploutvi. Dost z nás, ale taky dělá poměrně zásadní a stále stejné chyby při jejím výběru. Ať se jedná o materiál, zpracování – výrobce, tvrdost, velikost botiček apod. Ono je totiž mezi freedivery spousta mýtů o tom co je vlastně ideální a ta správná monoploutev pro freediving.
Začínáme
První věc o které by jsme měli přemýšlet je na jakou disciplínu vlastně monoploutev chceme. Hloubku nebo dynamiku. Samozřejmě, že se dá i zvolit jedna monoploutev na obě disciplíny. A je to běžný jev. Ne každý si může dovolit koupit dvě tři monoploutve v jeden čas. A u rekreačních nebo začínajících soutěžních freediverů to asi ani tolik nevadí. Pak jsou freediveři, kteří díky své svalové typologii a vůbec typu postavy můžou mít stejnou monoploutev na hloubku i dynamiku. Ale upřímně, to bude pořád jako jezdit na trekovém kole po silnici i v terénu. V obou případech se to dá, ale vždy budete cítit, že to není úplně ideální. Bogdan Lyashuk ze společnosti WaterWay k tomu říká, že jejich společnost je schopna vyrobit ploutev pro všechny typy atletů. Český freediveři se můžou obrátit na jejich jediného zástupce u nás Martina Zajace – freedivingshop.cz .
Typy monoploutví
Monoploutví je na trhu celá řada, ale nějaké základní modely jsou čtyři. Materiál je nejčastěji laminát a nebo karbon. Můžete se setkat i s plastovými nebo ploutvemi s listy z různých slitin. To jsou, ale spíše rarity.
Klasická monoploutev – ploutev klasického a jednoduchého tvaru s otevřenou botkou. Více se používá v rychlostním plavání a nebo jako takzvaná tréninková ploutev. Tato ploutev je ideální na zvládnutí techniky a tím je vhodná pro začátečníky. Prostě vám nic neodpustí. Botky jsou připevněny k listu bez úhlu. Váha okolo 1,5 kg.
Na druhou stranu pokud by měla sloužit pouze jako tréninková tak se vám spíše vyplatí gumové ploutve – najády apod.
Monoploutev Wing – vychází z monoploutve Klasic. Po náběhových stranách listu je ale gumový náběh – křídlo. Tyto křídla na obou stranách pomáhají se stabilizací listu a snižuje turbulence. Váha okolo 2 kg.
Monoploutev Flyer – prakticky totožná s ploutví Wing pouze její křídla jsou menší a botky jsou upevněny k listu ploutve pod úhlem.
Váha okolo 2 kg.
Hyper Monoploutev (N/A) – je nejčastěji používaná ploutev pro freediving. Botky jsou uzavřené a upevněné k listu pod úhlem. Křídla stejně jako u Wingu pomáhají se stabilizací a eliminací turbulencí. Váha okolo 3,5 – 4 kg
Hloubka versus dynamika
Jaké jsou hlavní rozdíly u monoploutve na hloubku a dynamiku? Jsou vlastně jenom dva. První se týká pouze monoploutví typu hyper. Botka u bazénové hyper monoploutve má dutou přední část a ta se pak v hloubce deformuje. Tlak okolního prostředí působí na vzduch uvnitř dutého prostoru botky a tím dochází k její deformaci. To není vždy úplně příjemné. Navíc ploutev tak mění svůj vztlak – svojí váhu. Pokud si vyberete na hloubku ploutev s botkou, kde je tato dutá část vyplněna tak se tomuto jevu vyhnete. Tím, ale zase nastávají negativa pro dynamiku. Taková ploutev je negativní, těžko se drží v horizontální poloze a je s ní tak těžší glide. Navíc je pro závodníka i složitější se správně vyvážit.
Druhým rozdílem je zvolená tvrdost ploutve a to platí u všech typů ploutví. V konstantní váze vykonáváme většinu práce s monoploutví při překonávání vztlaku. N začátku ponoru pozitivního a po otočení v hloubce zase toho negativního. Vykopání se z hloubky nás stojí nejvíce sil a taky z hlediska fyzické práce zabere nejvíce času z celkové doby ponoru. Na hloubku vám bude tedy většinou vyhovovat tvrdší list ploutve než na dynamiku. Při dynamice, ale vykonáváme konstantní práci po celý čas ponoru a tam by nás měla tvrdá ploutev zákonitě unavit dříve než kdyby jste použili měkčí list ploutve. A tím se dostáváme k jednomu velkému mýtu o monoploutvi. Lehce nadsazeno – čím tvrdší ploutev, tím lepší freediver. Hloupost! Rychlejší auto z vás taky neudělá lepšího řidiče.
Jak na tvrdost
Při výběru tvrdosti listu monoploutve musíme brát v potaz několik faktorů. A zdravá sebereflexe je rozhodně na místě. Těmi faktory je naše fyzická kondice, technická vyspělost, stavba těla a jeho hydrodynamika a samozřejmě hypoxická tolerance. Správně, znamená to že ploutev budete časem měnit. Jak se budete zlepšovat tak budou jiné vaše potřeby. Správně zvolit tvrdost ploutve není nic jednoduchého a rozhodně je potřeba si vyzkoušet několik ploutví ve vodě. Jenom si ploutev vyzkoušet na sucho v krámu nestačí. Někdo tvrdí zaplavat si pár maximálek a vyzkoušet která vám nejlépe sedne. A je to určitě dobrá cesta. Nemusíte plavat rovnou vaše maximum. Ale zaplavte si takovou vzdálenost, aby jste se zkoušenou monoploutví plavali i v nekomfortní zóně vašeho výkonu. Kde jsou vaše svaly unavené a vy můžete poznat zda ploutev ještě ukopete, nebo ne. Pomůže vám video, nebo někdo kdo vám s výběrem ploutve pomůže. V Česku se určitě vyplatí jet za nákupem do Prahy k Martinu Zajacovi. Má na krámě velmi rozšířené a populární ploutve WaterWay a jako úspěšný trenér a freediver vám dokáže s výběrem kvalitně poradit.
Níže jsem se zeptal Andreje Sizova ( výrobce monoploutví pro Aleje Molchanova a Alexandra Kostyschena ), Alexandra Kostyschena ( Mistr světa v DYN CMAS 2013) a Michala Rišiana ( držitel českého národního rekordu v DYN – 238m ) jakou by oni dali radu k výběru monoploutve.
Andrey Sizov: Často ke mně přijdou freediveři, kteří mají zbytečně tvrdou ploutev a cítí že není něco v pořádku. Jak jim chybí technika tak s tvrdší ploutví mají pocit že je lépe postrčí a taky tomu tak většinou je. Ale díky tvrdosti ploutvi a špatnému tréninku se jejich technická vyspělost posouvá velmi pomalu. S lepší technikou pak přechází na měkčí ploutve. Technika by měla být vždy na prvním místě a až pak vše ostatní. Já vyrábím pokud to jde ploutve na míru. Plavce vezmu do bazénu, dám mu ploutve několika tvrdostí na vyzkoušení, nechám ho plavat technická cvičení s ploutvičkami, monoploutví vyzpovídám ho na jakou disciplínu novou ploutev bude používat, jaká jsou jeho osobní maxima apod., a na těchto základech mu pak vyrobím jeho ploutev.
Alexandr Kostyschen: Já si myslím, že pro začátečníka není v podstatě důležitý typ a výrobce ploutve, ale je důležité aby ploutev byla pohodlná. A rozhodně souhlasím s výběrem spíše měkčí ploutve. Tvrdší ploutev se hůře ohýbá, je na to potřeba více síly a kop je pak veden z kolen. A není to chyba pouze u začátečníků!
Michal Rišian: Doporučuji otestovat maximálkou pár ploutvi a odzkoušet, co každému sedí. Jsou teorie o těsnosti botičky, ale to se mi neprojevilo nikdy na výkonu. Výroba není sériová, každý kus je originál a tak je potřeba zkoušet a testovat. Nákup bez vyzkoušení například z E-shopu asi nebude to pravé.
Univerzální návod na to jak si vybrat správně monoploutev nejspíš neexistuje. Každý z nás je jiný a každému bude vždy vyhovovat něco jiného. Ale je určitě pár věcí, kterých by jsme se měli při výběru ploutve vyvarovat a doufám, že vám článek v tomto pomůže 😉
Na závěr bych poděkoval klukům za jejich postřehy a společnosti WaterWay za možnost použít jejich fotografie a konzultace k článku.
Společně s plzeňským instruktorem Honzou Horákem jsme připravili jednodenní stage zaměřenou čistě na statickou apnoi. Stage je určena pro všechny zájemce, kteří touží najít ve vodě klid, naučit se správně relaxovat v mnohdy nepříjemných stavech a opět posunout sebe sama blíže k poznání svých vlastních limitů. A zároveň mají za sebou minimálně základní bazénový freedivingový kurz, a kteří mají zájem posunout své možnosti v této mentálně náročné disciplíně freedivingu. Během tréninku se budeme věnovat dýchacím a relaxačním technikám, bezpečnosti při provozování statické apnoe, fyziologii a výživě, jejichž pochopení a správné využití vede ke zlepšení práce s vlastním tělem a myslí.
Celý tréninkový den je pojat jako workshop a cílem je mimo jiné možnost kunzultovat své tréninkové postupy a metody s instruktory freedivingu.
– stage freedivingu (věškerá praxe a přednášky)
– diplom o absolvování stage
– pronájmy učebny a bazénu
V ceně není zahrnuto:
– doprava na lokalitu
– zapůjčení vybavení
– stravování, ubytování
Co k tomu potřebujete:
být absolvent základního kurzu freedivingu
vybavení: maska, neoprénový oblek, pohodlný sportovní úbor, plavky, ručník 🙂
Doporučené vybavení:
Nízkoobjemová maska – Goblin, Micromaska, Sphera, Falco nebo plavecké brýle a noseklip
Neoprénový oblek – nejlépe určený pro freediving z 5mm materiálu,
osvědčené jsou obleky značky Salvimar, Elios.
V případě, že potřebujete poradit, tak jsme vám samozřejmě k dispozici. Volejte, pište 😉
Asi každý začínající freediver to zná a nejenom on. Také spousta soutěžních freediverů dělá osudové chyby v tréninku dynamické apnoi. K uplavání dlouhé vzdálenosti na jeden nádech nám nestačí pouze zadržovat dech a kopat do ploutví nebo ploutve či máchat rukama a nohama. Prvním a nejdůležitějším předpokladem je správná technika. Dalším neméně důležitým prvkem je naše fyzická kondice a teprve potom přichází na řadu zádrž dechu apod.
Hokus pokus maximus? To asi ne!
V Česku je velmi rozšířená metoda tréninku dynamické apnoe formou plavání maximálních distancí s kombinací CO2 cvičení. A to ještě většinou při frekvenci jednoho či dvou tréninků týdně. Já jsem několik let nebyl výjimkou ;). Samozřejmě, že se najdou výjimeční jedinci, co s tímto tréninkem dosáhli a dosahují překvapivých výkonů a výsledků.
Díky tomu, že jsem si mohl vyzkoušet trénovat s Alexandrem Kostyshenem, který je světovým rekordmanem v dynamické apnoi s ploutvemi a Mistrem světa v asociaci CMAS, jsem si mohl vyzkoušet trénink mistrů. Na první pohled jednotvárná dřina ( mě to většinu tréninku baví ), která ale přináší své ovoce. Prakticky všichni dobří ruský freediveři vychází z tréninkových metod Natalie Molchanové a už to asi dává tušit, že to nebude nějaké hokus pokus maximus.
V Česku jsem podobné systematické a komplexní tréninkové metody viděl pouze u Martina Zajace a jeho apnemanů. Příklad za všechny je rapidní nárůst výkonnosti u Barbory Ivanské mezi lety 2010 kdy zaplavala 156m na Mistrovství světa týmů v Japonsku a Mistrovstvím světa jednotlivců v Itálii roku 2011, kde vytvořila národní rekord 206 metrů a získala zlato. Dalším takovým atletem je Martin Valenta. V tréninku uplavaných 250m v dynamické apnoi s ploutvemi viz video a 225m na posledním mistrovství světa. A právě s Martinem jsme se rozhodli s vámi podělit o to, jak takový trénink vypadá.
Něco pro začátek
Začneme trochu od začátku. Při stavbě svého tréninku musí freediver brát v úvahu funkce a vlastnosti nervosvalového aparátu pracujících při zádrži dechu. Během vykonávané práce při zádrži dechu jsou dodávky energie ovlivněné rychle rostoucím nedostatkem kyslíku v organismu. Ve stejné době, kompenzační aktivace anaerobní glykolýzy ( výroba energie bez využití kyslíku ) zvyšuje obsah kyseliny mléčné ve tkáních až na toxickou úroveň. Hlavním nebezpečím ve freedivingu je ztráta vědomí ( black- out ). Kombinace tří faktorů vede k black-outu: vysoký stupeň aktivity metabolismu mozku, nízké rezervy vysokoenergetických fosfátů a nízké hladiny kyslíku – hypoxie. Svaly obsahují myoglobin ( látka schopná zachycovat kyslík 6x rychleji než hemoglobin) a mohou také využívat některé organické látky pro redukci adenosintrifosfátu ( ATP ), který uvolňuje tolik potřebnou energii, zatímco mozek nemá tuto schopnost a jen se vypne. To znamená, že hlavním cílem tréninku má být zlepšení hypoxické tolerance ( nedostatek kyslíku ), především v mozku.
V praxi to znamená, že v tréninku bychom se měli vyhnout maximální vzdálenosti, což může vyvolat black-out , a raději praktikovat sérii krátkých vzdáleností, které postupně a vyváženě navyšujeme. Zde právě začíná ta jednotvárnost. Ale má to smysl. Pokud se rozhodnete za půl roku běžet marathón, tak taky nebudete trénovat stylem dvakrát týdně poběžím 42 kilometrů. Trénink potřebuje systém a řád.
Proč je důležitý odpočinek
Důležitou součástí tréninku je regenerace a pravidelnost. Poskytnutí dostatečného odpočinku vašemu tělu může vést k super- restaurování , která se vyznačuje super- kompenzací strukturálních a energetických zdrojů organismu. Máte-li plavat dnes 8×25 metrů pod vodou prsa s 40 sekundovým odpočinkem, zítra váš organismus pravděpodobně nebude úplně zotaven z tohoto šoku, ale pozítří se bude připravovat v předstihu zvýšením energetických zdrojů, změnou mitochondriální propustnosti, a zvýšenou aktivitou enzymů.
Organismus se může přizpůsobit tvrdé práci vzhledem k vysokému stupni buněčné adaptivní variability. Rozsah restaurátorských postupů závisí na druhu cvičení a rozsahu biochemických změn. Výsledek vašeho tréninku je vlastně reakcí organismu na tréninkovou zátěž. Velkou chybou je nepravidelný trénink, který neumožní se tělu na tréninkovou zátěž s předstihem připravit.
Freediver by se měl při tréninku snažit snížit výši maximálního využití kyslíku, a navýšit svojí schopnost pokračovat v pohybu při rostoucím kyslíkovém dluhu a vysoké hladině CO2 . Množství kyslíku, které je organismus schopen využít určuje: ventilační – dýchací systém, kardiovaskulární systém, oběhový systém a využití – spotřebování kyslíku tkáněmi. Vaše tělo se na takovou zátěž tedy musí systematicky připravit a to tréninkem všech zmiňovaných soustav. Zjednodušeně řečeno, pokud jednu z těchto soustav vynecháte, trénink nebude dostatečně efektivní. Dýchací techniky, strečink, aerobní i anaerobní zátěž, mentální trénink a pak nakonec práce na kyslíkový dluh vám umožní posunout výkony vpřed. Pokud budete jenom plavat na kyslíkový dluh – maximálky tak pokud jste začátečník, budete mít velmi rychlý progres. Po nějaké době, dříve nebo později, ale nastoupí stagnace. I třeba na několik let.
Makrocykly, mezocykly a další sprostá slova
Výkonnost sportovce se zvyšuje postupně, a to je třeba vzít v úvahu. Plavání dlouhých distancí v začátku sezóny může vést ke zklamání kvůli selhání adaptačních mechanismů.
Začátečníci musí mít na paměti, že pokrok je zpočátku určen hlavně plicním objemem a ventilační schopností jednotlivce, na druhém stupni – o kondici kardiovaskulárního systém, a až nakonec schopnost hospodaření s kyslíkem. To znamená, že pokud se chcete stát sportovním freediverem, měl by váš trénink začínat distančním plaváním s proměnným dýcháním a alternativním plaváním s krátkým zadržením dechu a volným dýcháním na povrchu bod. 2. Jak se vaše kondice zvyšuje, můžete přidat intervalový trénink. A nakonec můžete přidat hypoxický trénink – delší distance při zádrži dechu.
Ovšem pokud začnete s tréninkem pouze v bazénu tak vaše výkonnost poroste, ale dříve nebo později se zastaví. Tréninkové cykly (makrocykly) si naplánujte na období maximálně čtyř měsíců. Měsíční cykly se nazývají mezocykly a týdenní mikrocykly. Samotný trénink nazýváme tréninkovou jednotkou.
Posilovna
Začínáme posilovnou a nabíráme sílu, trénujeme flexibilitu a současně můžeme začít s plaveckým tréninkem. Posilovnu ani v druhé části nevynecháváme, ale zmírňujeme intenzitu a naše cvičení je vlastně pouze udržovací. Svalovou vytrvalost, kterou si v posilovně vybudujete vám musí vydržet do konce tréninkového období. Z ní čerpáte energii a taky vám určuje kam až se můžete v tréninku posunout. K čemu nám bude super hypoxická tolerance, když nás zastaví naše svaly? Posilovna je základní kámen našeho tréninku.
Martin: Pokud se zaměříme na svalové partie, které jsou potřeba na plavání s monoploutví, tak je nutné se věnovat zádovým svalům se zaměřením na bederní svaly. Břišní svalstvo a celé nohy. Začátek v posilovně se nese v duchu zvedání velkých vah, tak abychom byli schopní zvládnout např. 3 série a 8-10 opakování na jednu svalovou partii. Konkrétní příklad dřepy s činkou na zádech zvládnu cca až se 150% váhy těla. Samozřejmě se k tomu dostávám s postupným navyšováním. Lýtka snesou daleko více u mě i přes 220% mé váhy. V další části se snižují váhy a zvyšuje počet opakování, např. 15-20 v jedné sérii – překopávání a zakopávání v supersérii. Posledním blokem může být posilování na dobu, kterou přibližně plavete svoji maximálku. Takže se může stát, že budete posilovat i více jak 3 minuty v kuse, a tím pak získáte potřebnou silovou vytrvalost ke zvládnutí vlastního výkonu.
V této části už můžeme přidat trénink se zádrží dechu, ale stále bez dlouhých vzdáleností. Teprve před koncem makrocyklu začínáme s takzvanou maximálkou. Pokud si stavíte takzvaný roční tréninkový plán tak ten je tvořen třemi až pěti makrocykly a není výjimkou, že první dva makrocykly jsou věnovány specifickému tréninku individuálního rozvoje. Například první makrocyklus je věnován navyšování síly a růstu svalové hmoty, druhý se věnuje technice vašeho plavání a teprve třetí je samotný přípravný na finální závod. Podle toho i vypadají vaše mezocykly a mikrocykly. Cykly se pravidelně střídají v systému zvyšování zátěže a zároveň střídání zatížení a odpočinku.
Warm Up a skladba tréninkových jednotek
Warm up je důležitou součástí tréninkového procesu. Aktivuje náš kardiovaskulární systém, zlepšuje prokrvení, rozšiřuje cévy, zvyšuje množství krve v organismu. Metabolismus nervosvalového systému se zintenzivňuje, teplota svalů stoupá a tím se stávají pružnější. Zahřátí zahrnuje plavání kraul, prsa, s ploutvemi a distanční plavání s proměnným, ale komfortním dýcháním. Také strečink je velmi důležitá součást přípravy i zakončení tréninkové jednotky. Pokud je vaším strečinkem strečink statický tak já doporučuji plavecký WU. Plavecký WU se před plaváním maximální vzdálenosti nedoporučuje, ale vše je potřeba si vyzkoušet. Každé tělo má své specifické potřeby a atlet si musí najít svojí cestu!
Martin: Tohle cvičení mě na začátek moc nesedlo, nebylo to komfortní. Myslím, že pro mě je lepší si před tréninkem zastrečovat, a tím to všechno probudit. Před maximálním výkonem si taky nejdu zaplavat, ale udělám si strečink celého těla na suchu a pak jdu rovnou na pokus.
Při výběru tréninkových cvičení byste neměli brát v úvahu ani tak konečný cíl přípravy, ale hlavně aktuální stav vašeho organismu a těla. Opakováním cvičení a postupným navyšování zátěže získáte schopnost naslouchat vašemu tělu, cítit co potřebuje, snadněji si dokážete upravit zátěž pro následnou efektivní regeneraci a nedojde k přetrénování. Aby bylo vašeho cíle dosaženo, má smysl trénovat často, ale vyváženě, než jen zřídka ale vyčerpávajícím způsobem.
Martin: Tak to opravdu je, že poznáš své tělo. Za poslední rok jsem v tréninku změnil hodně věcí. Zátěž na tělo jsem zdvojnásobil. Při studiu je regenerace rychlá, ale práce, kdy jste cca 8 hodin na nohou a makáte, se projeví. Dvakrát v tomto roce se mi stalo, že mé tělo doslova vypovědělo službu = zadýchání a bolest nohou při výšlapu jen pár schodů, celková únava a pocit slabosti. Pocity a indicie, že se blížíte k takovému stavu, vám tělo dává dopředu a je potřeba jim naslouchat. Člověk se nesmí bát odpočívat! Vždy to vyřešily tři dny bez sportovního zatížení plus dostatek spánku.
Příklady cvičení:
* kde je uváděna monoploutev je myšlen styl delfín. Většinou se nepoužívá monoploutev, ale tréninkové ploutvičky.
1. Plavecký trénink: kontinuální plavání s proměnným dýcháním. Cílem je zlepšit dodávky, dopravy a využití kyslíku. Plavání kraulem 400, 800 metrů se vdechem každé páté, sedmé, deváté tempo nebo prsa s vdechem každý druhý, třetí, čtvrtý cyklus nebo plavání s monoploutví a frontálním šnorchlem s vdechem na každý čtvrtý, pátý, šestý cyklus. Plavání na dlouhé vzdálenosti může způsobit bolest hlavy (v důsledku zúžení nebo dilatace mozkových cév), takže na začátku, že je vhodnější rozdělit vzdálenost: 4×100 m volným stylem a vdechovat každé páté tempo, než 2×200, 200, 2×400 a tak dále.
Pár příkladů jak začít trénink: 300 m volným stylem s modifikací každých 50m – vdechovat každé 3., 5., 7., 7., 5., 3. tempo – pyramida. Stejný režim lze použít při plavání prsa nebo s monoploutví: vdechovat každý druhý, třetí, třetí, druhý cyklus s modifikací každý 50m.
Martin: V přípravě na další sezónu začínám vždy tímto tréninkem. Náročný pohyb spojený s krátkými zádržemi dechu, které si postupně prodlužuji, má za důsledek vyvolání „špatných pocitů“, a tím mě tato metoda připravuje jak fyzicky, tak psychicky do další fáze tréninku.
2. Alternativní plavání rychle aktivuje oběhový a respirační systém. První část je tvořena plaváním pod hladinou na střední vzdálenost na kyslíkový dluh, který je odstraněn během volného plavání na hladině, které tvoří druhou část. To je dost času pro aerobní procesy ( výroba energie s využití kyslíku ), a druhá část probíhá za podmínek intenzivní výměny plynů mezi tělem a vnějším prostředím. Vzdálenost: 400 m od prsa ( 25 m pod vodou + 75 m na povrchu pomalu procházení ) nebo 600 m s monoploutví ( 25 m pod vodou + 25 plavání volně na povrchu ) . Tato metoda je obzvlášť výhodná v bazénech s chladnou vodou.
Martin: Každý ve freedivingu prochází určitým vývojem a můžu říct, že k tomuto typu tréninku jsem ještě nedospěl. Výhodu v tomto cvičení vidím takovou, že je možné uplavat za jeden trénink velké vzdálenosti, a tím plnit základní objemovou fázi.
3. Interval plavání krátké vzdálenosti pod vodou s krátkým odpočinkem. Za cíl zlepšit funkci srdce, zatímco produkty anaerobního rozkladu aktivují respirační procesy. Zvýšení tolerance na zvýšenou hladinu CO2. Série musí být dostatečně dlouhá. Spotřeba kyslíku a tím i tvorba CO2 se stabilizuje až po dosažení maximálních hodnot, obvykle kolem čtvrtého opakování a zůstává konstantní až do konce řady. Vzdálenost: 8×25 m o prsa nebo s ploutvemi se krátkou pauzou 30 sekund. Postupně ( ale s opatrností) série může být zvýšena na 16×25 m, pak se znovu 8 opakování, ale tentokrát s pauzou 20s a znovu až 16 opakování. A tak dále až do jednoho výdechu a nádechu. Pak prodlužujeme vzdálenost. 50m, 75m 100m 😀 ….
Martin: Můžu říct, že já praktikuju převážně tento typ tréninku. Mám takový názor, že když jdu na trénink freečka, tak plavu pod vodou a nad ní se zdržuji co nejméně. Série plavu např. 2x(10-12)x50m jak DNF, tak DYN s ploutvičkami a za trénink zvládnu cca 2km. Důležité je ze začátku si zvolit konzervativní intervaly mezi starty, aby to pro vás nebylo na začátek hodně náročné. Za pár týdnů při postupném zkracování intervalů si tělo i mysl postupně na větší zátěž zvyknou! Pokud cítím únavu a vím, že bych neměl tělo trápit, tak jdu do bazénu, ale na klasický plavecký trénink.
4. Plavání kraulem 50m v intervalech na zádrž dechu. Obsah kyseliny mléčné se zvyšuje během série, a to zase zvyšuje odolnost organismu vůči nepříznivým změnám, zvyšuje tkáňovou hypoxii a přizpůsobení hypercapnii a zlepšuje psychickou odolnost.
Příklad tréninku je 2-3 série 6x50m kraulem s pauzou od 1:30 do 30s. Mezi sériemi vždy vyplavání při plném dýchání 200- 400m pro snížení množství kyseliny mléčné a kyslíkového dluhu. Jedná se o poměrně tvrdý trénink a měl by být vykonáván pouze pokročilým freedivery. Postupně se může i přidávat pakování. Velmi se tím také trénuje flexibilita hrudníku a výrazně narůstá množství celkových paků.
Martin: Zvyšování flexibility hrudníku je pro freediving důležitá součást. Pokud dokáže dostat do plic více vzduchu, dostane i více kyslíku, což prodlouží výkon pod vodou. Hlavní je cítit se v plném nádechu a napakování komfortně. Proto je nutné na flexibilitě průběžně pracovat.
Pár slov na závěr
Jak se mění tréninková sezóna s přípravné na závodní tak se mění plavecký trénink v apnoe trénink. Začíná se více plavat pod vodou a postupně se prodlužují vzdálenosti. Maximální distance se plave maximální měsíc před vrcholem přípravy. A určitě nezapomínejte na posilovnu. Běh nahradíte plaváním, ale posilovnu vám nenahradí ani ten nejtvrdší trénink ve vodě. Svalovou vytrvalost, kterou si vybudujete v prvních makrocyklech vám musí vydržet do konce tréninkového období. Z ní čerpáte energii a ta vám určí vaší celkově dosaženou výkonnost.
Je běžné, že monoploutev se obouvá až v samotném závěru makrocyklu. Do plavání maximálních vzdáleností prakticky veškerý trénink dynamické apnoi s ploutvemi probíhá za používání krátkých ploutví – najády apod.
Martin: Trénink s malými ploutvičkami ( můj nejoblíbenější, monoploutev na trénink téměř nenosím ): ploutvičky vám pouze zvětší nohu, méně posouvají vpřed a tím jsou ideální na trénink techniky a svalů, které jsou potřeba k vlnění. Pokud začnete cítit vodu za těchto podmínek, tak s monoploutví už to bude jen třešnička na dortu. Osobně si myslím, že každý freediver, co začíná je vždy moc šťastný, když si posune své osobní maximum. Postupem času se ale dostanete na momentální maximum. Pak nastává důležitá část, kdy stojíte na rozcestí. Trénovat dále, či jen tak chodit s ostatními do bazénu na pokec. Sám za sebe můžu říct, že chodím do bazénu 2x týdně a postupně moje výkonnost roste. Jde o to, jak čas v bazénu využijete.
My vám přejeme hodně úspěchů ve vašem tréninku i případných závodech. A nezapomínejte, že teorie je jedna věc a praxe druhá. Naslouchejte svému tělu a snažte se, ať je pro vás freediving hlavně zábavou!
Radek a Martin
Martin Valenta
Martin se narodil v roce 1988 a se soutěžním freedivingem začal v roce 2012. Hned v tom samém roce se dostal do České reprezentace a s mužským týmem vybojoval bronzovou medaili na Mistrovství týmů AIDA ve Francii. Letos v roce 2014 se podílel na zisku stříbrné medaile z týmového Mistrovství světa na Sardinii. V květnu 2014 se také stal poprvé Mistrem České republiky.
Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?
Skončilo léto a tím také sezóna potápění na odkryté vodě. Přes léto většina freediverů a klubů freedivingu neorganizuje bazénové tréninky a věnuje se potápění v jezerech, lomech nebo na dovolené v moři. Od začátku podzimu do konce jara se však vracíme do bazénů. K nejvíce úrazům, blackoutům apod ve spojení s freedivingem dochází alespoň u nás v Česku právě na bazénech. Většina z nás zapomíná na to co se naučili v kurzech freedivingu a na bezpečnost nekladou nijak velký důraz. Hlavní jsou uplavané metry a čas strávený pod hladinou na zádrž dechu. Dnešní článek není o tom, že se nemáme potápět sami. To doufám ví každý! Tomu jsem se věnoval v článku “Bezpečný freediving“. Rád bych se zde spíš rozepsal o skupinovém bazénovém tréninku. Vždy jsem si myslel, že hlavně organizované tréninky na klubové úrovni jsou určitou zárukou bezpečnosti při provozování našeho sportu. Ne vždy tomu tak však je. V Česku funguje několik klubů s určitou tradicí, ale jsou zde také nové “klubíky” spolky jednotlivců, které často neví jak s bezpečností a organizací společných tréninků naložit.
Hned na začátku bych rád zdůraznil, že nejsem odpůrcem těchto skupinek. Právě naopak. S množstvím kurzů a tím těmito kurzy vycvičených freediverů je každý rok u nás několik stovek. Ne v každém městě je zavedený klub freedivingu a je rozhodně lepší, když se lidé spojí a chodí na tréninky společně než aby se nějaký freediver potápěl sám. Problém je, že když vidím některé tréninky těchto skupin tak tam očividně chybí určitý systém, nebo řekněme řád. Každý chce trénovat, ale už nikdo nechce být safety apod. V krizové situaci to pak může být problém. Může se stát., že nikdo nebude chtít převzít odpovědnost a dopomoc, záchrana může být puď pomalá nebo zase přemírou aktivity všech chaotická a neefektivní.
Jak si tedy takové tréninky organizovat? Neříkám, že moje pravidla jsou ta nejlepší a konečná. Upřímně bych uvítal dole pod článkem diskuzi na tohle téma. Pokusit se společně dojít k nějakému shrnutí jak co nejefektivněji předcházet krizovým situacím a zároveň aby si všichni měli možnost zatrénovat.
Vždy je dobré, když ve skupině má jeden člověk hlavní odpovědnost. On domlouvá pronájmy bazénu, on má přehled o tom kdo na tréninky chodí a kdy a také o stupni výkonnosti jednotlivců. Není vůbec naškodu si zavést pravidlo, že na skupinově organizované tréninky můžou pouze freediveři po minimálně základním bazénovém kurzu. Ti by už měli mít přehled o bezpečnosti a také alespoň o základní technice atd při potápění na nádech. Objasnit plavčíkům na bazénu co je freediving, jak trénujeme a domluvit se s nimi na případné pomoci při blackoutu apod. Už jsem se setkal s tím, že plavčík absolutně nevěděl co si má počít s freediverem při blackoutu. Není to ani tak jejich chyba. Jsou připravováni na dopomoc unavenému plavci a záchranu tonoucího. Blackout je prostě něco jiného. V případě plavání dlouhých vzdáleností na zádrž dechu a nebo tréninku statické apnoe mít vždy buddyho co mě jistí na těsný kontakt. Při plaveckých cvičení a plavání krátkých distancích například CO2 cvičeních buddy na oční kontakt (jeden pod hladinou, druhý se připravuje, ale sleduje svého buddyho – nízké riziko blackoutu). Dělat ve skupině pravidelné nácviky dopomoci a záchrany při LMC – samba a Blackoutu, ale i křečích, tonutí atd. Mít jasný tréninkový plán vždy vědět co plavu a proč a také se svým plánem seznámit svého buddyho. Nikdy nepřeceňovat své síly a schopnosti.
Freediving je bezpečný sport pokud se dělá správně. Jsem velkým odpůrcem sólo potápění na nádech a proto mě vždy překvapí věty typu: ” Sólo freediving se dá dělat stejně bezpečně jako sólové lezení na skále”. Ano dá, ale do prvního pádu nebo blackoutu. Pokud potkáte freedivera co se potápí sám položte mu jednoduchou otázku. Polezeš na 20 metrovou skálu bez jištění? Lidé si velmi často neuvědomují rizika, která si nedokážou představit. Pád z 20ti metrové skály si dovede poměrně realisticky představit každý. Blackout a následné tonutí už ne. Pokud i tak vám tento freediver řekne že se bude dál potápět sám asi bych ho nikdy nechtěl ani jako svého buddyho. Jak si můžu být jistý, že mě může bezpečně odjistit, když sám na jištění neklade důraz.
Určitě máte vlastní zkušenosti a právě proto bych rád uvítal diskuzi dole pod článkem. Díky a všem přeji bezpečnou a tréninkově úspěšnou bazénovou sezónu ;).
Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?
O víkendu skončilo na Sardinii týmové Mistrovství světa ve freedivingu. Pro mě to bylo čtvrté mistrovství, kterého jsem se zúčastnil. Přitom, ale bylo ve všem jiné. První tři šampionáty pro mě byly soutěžemi, kde jsem sám reprezentoval Českou republiku, nebo jsem byl člen realizačního týmu ať jako kapitán, asistent trenéra či náhradník. Letos jsem byl na Sardinii především jako žurnalista. Měl jsem tak možnost sledovat závody z jiné perspektivy a nahlídnout i trošku do zákulisí.
Organizátoři byli ve všech ohledech velmi dobře připraveni. Byly vidět zkušenosti s pořádáním velkých akcí a přitom dokázali být i velmi familiérní. V hotelu bazén pro statickou a dynamickou apnoi, marina na odjezd na hloubkové disciplíny asi 200m od hotelu. To vše přinášelo závodníkům, organizátorům a všem ostatním plně dostačující komfort a bylo to vidět na průběhu celého mistrovství.
A jaká byla účast Česka? Mezi rozhodčími jsme měli Pavlínu Procházkovou, která se i navíc starala o PR našeho týmu. O závodníky pečoval trenér Martin Zajac a složení týmů tvořili tři muži Martin Valenta, Petr Vala a Mirek Ševčík, a ženský tým Alena Konečná, Katka Šuranská, Vendula Strachotová s náhradnicí Jarmilou Slovenčíkovou. Muži přijeli bez náhradníka. S týmem přijel na Sardinii také kameraman Tomáš Moravec a já za mediálního partnera českého týmu Adrex.com. Myslím, že se nám všem podařilo udělat kus pořádné práce a je to i vidět na celkovém výsledku mistrovství. Nepamatuji si lepší mediální kampaň kolem naší účasti. Za to patří velký dík Pavlíně, Tomášovi, Adrexu a Gabce Grézlové která momentálně vede český freediving a všem lidem kolem ní, kteří jí i nám ostatním pomáhali. A velkým úspěchem je i výsledek sbírky fanoušků na portálu HitHit. Podařilo se vybrat přes 140 tisíc korun, které velmi pomohou závodníkům s náklady spojené s účastí na Mistrovství světa ve freedivingu 2014.
Český tým přivezl domů dvě medaile. Muži stříbrnou a ženy bronz. Obě medaile jsou pro český freediving historické. Bronzová medaile holek tím, že je to první medaile pro náš ženský tým. Holky předvedly výborný výkon ve statické apnoi včetně nového národního rekordu Vendy Strachotové. Na hloubkách šly na jistotu a v dynamikách si to už jenom užívaly. Pevně věřím, že zkušenosti které hlavně Vendy s Katkou posbíraly dokážou využít na příštích týmovkách. Ženský tým může být v příštích letech mnohem silnější a dosáhnout velmi zajímavých úspěchů.
U kluků je to už třetí stříbrná a čtvrtá medaile celkově a hlavně v řadě. Český mužský tým získal medaili pokaždé na svých posledních čtyřech startech. V roce 2006 a 2008 byl tým postaven kolem rekordmana Martina Štěpánka. Dalo by se říct, že bojovat o medaile byla povinnost. V roce 2012 byl základním kamenem týmu Michal Rišian. Jeden z nejlepších freediverů současnosti. I tak byl náš tým považován za outsidera. Neznámý mladíček Martin Valenta, postarší a nesportovní postavy Mirek Ševčík, náhradník já a již zmiňovaný Miško Rišian. Tým na který by jste si určitě nevsadili. A přesto kluci vybojovali bronz a nestačili pouze na týmy Francie a Chorvatska. Týmy s profesionály ve své sestavě.
Letos tým na poslední chvíli přišel o Michala Rišiana. Měsíc před Mistrovstvím světa ve freedivingu se z účasti z osobních důvodů omluvil. Kluci zůstali tři a opět to na medaili papírově nevypadalo. Veterán Petr Vala, poněkud více vysportovaný Morf Ševčík a vycházející hvězda světového freedivingu Martin Valenta.
Jenže sport je holka vypočítavá a nevybírá si podle předpokladů, ale podle připravenosti. Na freedivingové mistrovství nepřijeli Francouzi ani Nový Zéland a hned vše vypadalo slibněji. Po první disciplíně, kterou byla statická apnea se kluci objevili na třetí příčce. Rusové, favorité celé soutěže se vykartovali hned v úvodu a spadli až na deváté místo. Po hloubkách jsme najednou byli druzí! Chorvati nesmyslně nahlásili příliš velké hloubky a odnesli také jednu červenou. Alexey Molchanov svým ponorem do 120m zase vrátil do hry Rusko. Na závěrečnou dynamiku se šlo v pořadí Dánsko, Česko, Finsko, Rusko, Chorvatsko. A všichni mohli šáhnout na zlato. Po dramatické bitvě si naši kluci vyplavali stříbro a to i díky další červené kartě v týmu Chorvatska. Nutno ale napsat, že ani bílá karta by nejspíš Chorvatům na druhé místo nepomohla.
Červené karty týmů Ruska a Chorvatska i Dánska, neúčast Francie, to vše může výkon a umístění kluků v celkovém dojmu snižovat. No, v týmovkách má každý tým devět bodovaných pokusů a každá chyba se trestá velmi tvrdě. A Česko za čtyři Mistrovství světa týmů ve freedivingu získalo 35 bílých karet a jednu žlutou z 36 pokusů. Tato strategie je správná a Čechům se vyplácí. A poslední důležitý fakt. Kluci letos posbírali nejvíce bodů v historii startů Česka na týmových Mistrovství světa ve freedivingu. Bez Štěpánka, Rišiana, nebo profesionálů typu Čolaka, Molchanova…….. A to je velký příslib do budoucna.
Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?
Klasická monoploutev – ploutev klasického a jednoduchého tvaru s otevřenou botkou. Více se používá v rychlostním plavání a nebo jako takzvaná tréninková ploutev. Tato ploutev je ideální na zvládnutí techniky a tím je vhodná pro začátečníky. Prostě vám nic neodpustí. Botky jsou připevněny k listu bez úhlu. Váha okolo 1,5 kg.
Monoploutev Wing – vychází z monoploutve Klasic. Po náběhových stranách listu je ale gumový náběh – křídlo. Tyto křídla na obou stranách pomáhají se stabilizací listu a snižuje turbulence. Váha okolo 2 kg.
Monoploutev Flyer – prakticky totožná s ploutví Wing pouze její křídla jsou menší a botky jsou upevněny k listu ploutve pod úhlem.
Hyper Monoploutev (N/A) – je nejčastěji používaná ploutev pro freediving. Botky jsou uzavřené a upevněné k listu pod úhlem. Křídla stejně jako u Wingu pomáhají se stabilizací a eliminací turbulencí. Váha okolo 3,5 – 4 kg
Martin se narodil v roce 1988 a se soutěžním freedivingem začal v roce 2012. Hned v tom samém roce se dostal do České reprezentace a s mužským týmem vybojoval bronzovou medaili na Mistrovství týmů AIDA ve Francii. Letos v roce 2014 se podílel na zisku stříbrné medaile z týmového Mistrovství světa na Sardinii. V květnu 2014 se také stal poprvé Mistrem České republiky.
