Co je to dynamická apnoe bez ploutví – DNF? Je to prosté, tato disciplína spočívá v uplavání co nejdelší vzdálenosti pod vodou na nádech bez ploutví. Na kurzech jsme jí až do letošního roku nevyučovali a možná i proto právě v ní má hodně freediverů silné nedostatky. Znám jich spoustu a já nebyl výjimkou, kteří při velmi slušných výsledcích v ostatních disciplínách freedivingu mají přitom špatnou techniku rukou a především nohou při DNF. Právě proto jsme se rozhodli uspořádat kurz dynamické apnoi bez ploutví – DNF – s důrazem na opravu chybné techniky a ukázku několika variant technického provedení této disciplíny. Instruktorem je Irina Veverka (Karina). Dlouholetá reprezentantka Ruska ve freedivingu, bronzová medailistka z Mistrovství světa 2011 v disciplíně konstantní váha bez ploutví a pátá nejlepší freediverka světa pro rok 2011.
Kdo má strach z angličtiny tak ho hned může zahodit. 😉 Celý kurz bude samozřejmě překládán do češtiny. Kurz je otevřen pro freedivery všech výkonností a čím větší začátečník tím lépe. Čím více špatných návyků, tím trnitější cesta k nápravě. 😉
Kurz zahrnuje teoretické a praktické lekce v bazénu v průběhu kterých se dozvíš, jaké jsou nejrozšířenější techniky stylu „prsa“ při DNF a jak si osvojit a zdokonalit správnou techniku provádění této disciplíny.
Během dvou dnů vás čeká 8 hodin v bazénu a 9 hodin teorie včetně video koučinku a techniky cílené dekoncentrace mysli. Cílená dekoncentrace mysli je vhodná technika psychologické přípravy před výkonem. Cílem kurzu není vytvoření osobního rekordu v době kurzu, ale revize chyb v technice, najít vhodnou techniku provádění DNF pro každého jednotlivce a pomoci nastartovat vhodný tréninkový plán této disciplíny.
Cena kurzu je 3800 Kč a kapacita je omezena na 10 osob.
Další podrobnosti ke kurzu naleznete v našem KALENDÁŘI.
Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?
Před rokem jsme 6. ledna navštívili Mauricius. Jedním z cílů nakonec dvouměsíčního pobytu byl freediving s vorvani. Trochu mě mrzí, že si nedokážu vzpomenout kolik výjezdů jsme na moře podnikli, aby jsme se s těmito tvory setkali. Vorvaň je největší z ozubených velryb, a možná i vůbec největší ozubené zvíře, jaké kdy na světě žilo. Rekordní doložený jedinec dosahoval délky 28 metrů a váhy 150 tun. U břehů Mauricia ale samce tolik nepotkáte, jsou tady hlavně samice s mláďaty. Samci se tady objeví jen výjimečně , když připlují z chladných vod za účelem páření. Vorvani žijí v matriarchální společnosti, podobně jako třeba sloni, a velikost samic se pohybuje řádově kolem deseti až dvanácti metrů. I tak je to ale podobné, jako by jste pod vodou plavali vedle autobusu.
Freediving s velrybami
Freediving byl ideální způsob, jak se dostat s vorvani do bližšího kontaktu. Přístrojoví potápěči prakticky nemají a neměli šanci. Freediving s vorvani má ovšem svá pravidla a je potřeba je důsledně dodržovat. Je to největší dravec naší planety, obrovský savec, kdy samec běžně dosahuje velikostí přes 20 metrů. Ve zdejších vodách jak jsem už zmiňoval potkáte hlavně samice. A právě samice starající se o mláďata můžou být agresivní. Naštěstí si uvědomují svojí velikost a naprostou převahu, takže se nenechají jen tak rozhodit. Když člověk plave moc blízko, prostě odplave. Pravidla jsou jednoduchá a vždy s nimi všechny freedivery na začátku plavby seznámili. Ve vodě pouze malá skupina freediverů, zákaz kontaktu, pod jakým úhlem a jak blízko se můžou přiblížit, a že vždy musí poslechnout příkazů a rad průvodce. Nebezpečí prakticky nehrozí, pokud tyto zásady dodržujeme. Máme z vlastních zkušeností ověřeno, že vorvani s námi plavou pouze tehdy, pokud chtějí. Když mají pocit, že je ohrožujete, nebo je nudíte, prostě se potopí a odplavou pryč. Nepoužívali jsme metody, kdy neustálým naháněním velryby unavíte, aby s nimi bylo potápění snadnější. Jsou to dravci, když se cítí ohroženi, tak by samozřejmě mohli i zaútočit. Jak vidíte otevřenou tlamu, a v ní ty 10 centimetrů dlouhé zuby, je opravdu potřeba jít z vody pryč. Ale naším cílem nebylo vidět jejich zuby. Našim cílem bylo je pozorovat v jejich přirozeném prostředí a pokud možno je nevyrušovat.
Foto: Radek Veverka – GoPro Hero 3 BE
Přístrojové potápění
Pro scuba potápěče je na Mauriciu nádherná lokalita se žraloky, ideální pro přístrojové potápěče, ale pro silné proudy a dost slabou viditelnost (cca. 5-10 metrů), se na ní freediving provozovat nedá. Je tam poměrně dost divecenter, takže je z čeho vybírat a to v každé části ostrova. Najdete tam i pár hezkých lokalit. Zmiňované žraloky, nějaký vrak a podobně. Nic na klasickou potápěčskou dovolenou, ale jako zpestření normální dovolené to určitě stačí.
Zákaz potápění s velrybami
Sezóna vorvaňů je na Mauriciu prakticky po celý rok, mimo druhé poloviny února a celého měsíce března. Od 1.března 2013 je ale jakékoliv potápění a plavání s velrybami ve vodách kolem ostrova přísně zakázáno. Byli jsme tak asi jedna z posledních skupin, která se legálně s vorvani potápěli. O to je celá situace smutnější, že například na potápění a plavání s delfíny se zákaz nevztahuje. Jak vypadá takové organizované šnorchlování s delfíny si možná leckdo umí představit. Skupina lodí nažene delfíny k reefu a neustálím kroužením a manévrováním lodí drží zmatené a vystrašené delfíny na jednom místě. Turistům to evidentně nevadí a je to dost vyhledávaná turistická atrakce.
Foto: Ladislav Nogaček – GoPro Hero 3 BE
Spolupráce s organizací Megaptera
Organizace pro ochranu velryb Megatera byla založena v roce 1998 ve Francii. její název je odvozen od jednoho ze jmen keprokaka. Mimochodem i keporkaka jsme na Mauriciu potkali a jsou tam zimních měsících k vidění. Naše spolupráce s Megapterou spočívala v pořizování videozáznamu vorvaňů. Podle tvarů jejich ocasních ploutví je pak mohou identifikovat a mapovat jejich pohyb. A samozřejmě také jim materiály, které jsme natočili, pomáhají mapovat jejich vzorce chování a podobně, pokud je s nimi pod vodou přítomen někdo, koho jsou schopni akceptovat. Pro nás byly zase velmi zajímavé a přínosné odborné postřehy a výklady pana Michela Vélyho, který s námi jezdil na některé výlety. To bylo samozřejmě atraktivní i pro naše klienty, kteří mohli být při tom.
Foto: Ladislav Nogaček – Nikon
Pár slov závěrem
Mauricius byl pro mě rájem. Rád říkám, že jsem se tam cítil jako v Evropě, ale přitom v tropech. Komukoliv můžu tento ostrov doporučit na skvělou dovolenou. I když se už se nedá jít do vody s velrybami, tak ostrov pořád nabízí dost zábavy. My jsme mimo vorvaňů potkali ve vodě žraloky černoploutvé, keporkaka, delfíny, kulohlavce a klasické obyvatele reefů. Od murén po perutýny apod.
Foto: Archív FreediveTour.ru
Videa k článku:
Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?
Jedno z velmi diskutovaných témat laické veřejnosti o freedivingu je jeho bezpečnost. Freediving není adrenalinový sport, ač je tak často prezentován. Je, ale určitě sportem extrémním, a to zejména ve své vrcholově sportovní podobě. Cílem k úspěchu ve světě freedivingu je najít rovnováhu mezi svou myslí a tělem. Její cestou je relaxace a dobrá fyzická i technická připravenost.
Bezpečnost při freedivingu
Freediving je stejně jako spousta jiných sportů bezpečný pokud se provozuje při dodržování určitých bezpečnostních opatření – pravidel. První a zásadní pravidlo bezpečnosti freedivingu je nikdy se nepotápět sám! Já často přirovnám ohledně tohoto pravidla freediving ke skalnímu lezení. Většinu normálních a zdravě uvažujících lidí určitě nenapadne lézt na skálu nebo lezeckou stěnu bez adekvátního jištění. Každý si je schopen velmi realisticky představit možné následky pádu a tomuto riziku se snaží vyhnout. O proti tomu tisíce lidí při šnorchlování – freedivingu potápí bez partnera – buddyho. Největším bezpečnostním rizikem při freedivingu je ztráta vědomí z důvodu nízké hladiny kyslíku – hypoxie, neboli blackout. Po blackoutu následuje tonutí a pokud u vás není včasná pomoc – buddy je riziko utonutí opravdu veliké. Z toho vyplývá, že buddy systém musí být opravdu těsný a v kontaktu. Nikdy se nezanořujeme společně, to znamená že je vždy jeden potápěč pod hladinou a druhý ho sleduje z hladiny. Po vynoření vždy svého partnera sledujte a to minimálně půl minuty. Nikdy nezapomínejte na povrchový interval mezi ponory, který by měl být dvakrát delší než byl váš čas ponoru. Velmi rozšířeným jevem je ponechaný šnorchl v ústech během ponoru. Bezpečný důkaz „freedivera“ bez adekvátního vzdělání! Vždy si šnorchl po nadechnutí vyndejte z úst. Nezapomínejte se správně vyvážit. Raději buďte lehčí než těžší. Oceníte to při relaxaci na hladině a v poslední fázi výstupu k hladině během ponoru.
Vy a freediving
Největším nepřítelem člověka je jeho mysl. A to platí i při freedivingu. Nepřeceňujte svoje schopnosti a nepodceňujete vaší činnost. I při krátkém a relaxačním ponoru se musí pravidla dodržovat. Nejdůležitějším pravidlem ze všech je neustálé opakování všech výše zmíněných pravidel. A projít si kvalitním vzděláváním. To co jste si právě přečetli je jenom zlomek informací, které by jste měli znát než se začnete potápět. Nejhorší co může začátečník v jakémkoliv sportu udělat je, že se svěří do rukou kamaráda nebo internetu – literatury. Jenom kvalifikovaný a zkušený instruktor vám může předat všechny důležité a potřebné informace i návyky. Jste-li vášnivý dovolenkový šnorchlař je alespoň základní kurz freedivingu nutností. Naučíte se poznat vaše tělo, správně dýchat před i po ponoru, správnou techniku pohybu na hladině i pod hladinou, a budete se seznámeni s bezpečnostními pravidly při freedivingu.
Malá rada na závěr. Vyhýbejte se blackoutům. Posouvejte své hranice pozvolna a užívejte si vaše ponory. Dobrého freedivera z vás nedělají dosažené metry a délka vašich ponorů. Dobrého freedivera z vás dělá to, jak sami k sobě a svému okolí přistupujete. Buďte šetrní sami k sobě a prostředí ve kterém se potápíte, a odměnou vám budou skvělé výkony a zážitky spojené s freedivingem.
– NIKDY NEPOTÁPĚJ SÁM – DODRŽUJ TĚSNÝ BUDDY SYSTÉM – NEPŘECEŇOVAT SVÉ SCHOPNOSTI – NEPODCEŇOVAT SVOJÍ ČINNOST – VYNDAVEJ SI ŠNORCHL Z ÚST – ZVOL SPRÁVNÉ VYVÁŽENÍ
Radek
Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?
Nedávno jsem dostal několik dotazů ohledně silového tréninku. Je zima a navíc končící svátky a s tím spojené obžerství některé z vás přinutilo k zamyšlení se nad silově-kondičním tréninkem. Už jsem se ale taky setkal s několika důvody od studentů, proč je pro ně silově-kondiční trénink těžký vůbec provádět. Já chci, ale nemám čas jezdit do posilovny, posilovna je drahá, nevím jak začít a instruktor v mé posilovně je kdoví co, apod.
Silově – kondiční trénink s TRX
Já jsem si v poslední době oblíbil posilovací systém TRX. A tak jsem se ho rozhodl zde představit. On totiž eliminuje většinu z výše uvedených důvodů proč se nám do tréninku nechce. TRX systém si můžete instalovat doma. A vůbec ničemu nepřekáží. Na youtube je spousta instruktážních videí, respektive kompletních tréninků. Jenom si pustíte video a cvičíte. Tím, že ho máte doma tak vám odpadá jakékoliv dojíždění do posiloven a taky ušetříte nejenom čas, ale i peníze. Navíc součástí každého TRX systému je také instruktážní video. Se systémem TRX také můžu pohodlně cestovat, a to ocení určitě každý freediver. Cvičení na TRX zapojuje více svalových skupin přes více rovin pohybu. Svalová hmota narůstá proporcionálně a rovnoměrně, což snižuje riziko zranění a zvyšuje výkonnost. To znamená, že pracujete efektivněji v kratším čase, aniž byste museli přecházet od jednoho posilovacího stroje k jinému. Redukcí vlastní tělesné hmotnosti a gravitace můžete přizpůsobit svou fyzickou zdatnost tak, že své tělo pouze přiblížíte nebo oddálíte od kotevního bodu. Nemusíte nikam chodit pro jinou sadu činek nebo přidávat větší zátěž na posilovacím stroji. Stačí jen změnit polohu chodidel.
Já jsem pro ukázku vybral dvě videa, která nabízí dvě varianty tréninku pro jejich střídání. Jsou sice v angličtině, ale velmi jednoduché a díky vizualizaci cviků jsem si jist, že podle nich zvládne cvičit každý.
První trénink
Tento trénink je zaměřen na posilování svalů dolních a horních končetin a břicha.
Druhý trénink
Druhý trénink se zaměřuje na ramena, prsní a zádové svalstvo, a opět břicho.
Při cvičení se systémem TRX bych doporučil pár základních pravidel a poznatků. Nestyďte se začít s lehčí obtížností. Klidně si najděte na internetu cviky pro úplné začátečníky. Cviky jsou většinou náročné na koordinaci a rovnováhu, a zapojují se i svaly o kterých při cvičení s činkami nemáte ani ponětí. Také doporučuji pro začátek přeci jenom navštívit nějaké fitcentrum, které má v nabídce cvičení na TRX s instruktorem. Určitě se to vyplatí.
Rád uvítám diskuzi v komentářích dole pod článkem.
Radek
Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?
Rok 2014 bude pro SILENT TOUCH začátkem další etapy v našich cílech. Apnea Academy zavedla několik změn ve standardech výukového systému, rozšiřujeme nabídku kurzů pro Česko o kurzy Russian Freediving Federation a na letní sezónu připravujeme freediving centrum na Kypru. Bazénové kurzy v Chrudimi a Moskvě v průběhu zimních měsíců budou probíhat i nadále.
Změny v Apnea Academy
Apnea Academy zavedla nový kurz freedivingu Freediver Indoor, který vychází z české obdoby Pool Apnea Discovery kurzu. Pro zájemce o bazénový kurz je tedy důležitou novinkou obdržení plastové mezinárodní certifikační karty o absolvování kurzu. Důležitou další změnou je navýšení požadovaných výkonů pro úspěšné zakončení kurzů. Také u všech variant kurzů přibyla výuka dynamické apnoi bez ploutví, která doposavad ve standardech Apnea Academy scházela. Pro zájemce o kurz dynamické apnoi bez ploutví z řad absolventů bazénových kurzů Apnea Discovery před rokem 2014, a nejenom pro ně je možnost absolvovat kurz dynamické apnoi bez ploutví v Chrudimi v březnu 2014. Pro ty co se chystají na kurz Level I nebo Leve II bude dynamická apnoe součástí výuky a vzdělání jim tak bude doplněno v rámci navazujících kurzů. Všechny změny si můžete podrobněji nastudovat v popisu kurzů ZDE.
Kurzy Russian Freediving Federation v Česku
Od roku 2014 je možnost kurzů RFF i v Česku. Kurzy nebudou vypisovány v kalendáři, ale budou probíhat individuálně po předchozí domluvě. Od jednotlivce po skupiny. Výuka bude v ruském jazyce, ale je možnost také překladu do češtiny. Kurzy jsou ovšem primárně určeny pro rusky mluvící občany a návštěvníky České republiky.
Freediving centrum na Kypru
Pro nové freediving centrum na Kypru jsme vybrali lokalitu Konnos Bay respektive Cavo Greco, která se nachází v části Kypru zvané Protaras (řecká část). Protaras je vzdálen asi 60 km od letiště v Larnace. Zátoka na Cavo Greco je úžasné místo pro volné potápění s jeskyněmi, kaňonem a velice členitým dnem v dostupné maximální hloubce 15 metrů. Potápění na bójkách bude probíhat v zátoce Konnos. V plánu je připravit bójky na hloubku 30m pro kurzy, a platformu na hloubkový trénink včetně sledu s hloubkou 100m. Samozřejmostí budou výlety na vrak Zenobia a další lokality. V nabídce budou kurzy Apnea Academy a Russian Freediving Federation s výukou ve čtyřech jazycích – angličtina, čeština, ruština, řečtina. V průběhu letní sezóny by také mělo dojít k navýšení nabídky kurzů o systém AIDA. Momentálně finišují dohovory a přípravy vybudování centra v jednom z hotelů na pláži Konnos Bay, a o dalším vývoji budeme na našich stránkách pravidelně informovat.
Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?
V únoru 2010 jsem spustil první verzi našich stránek. Nyní skoro po čtyřech letech jsme připravili jejich novou podobu. Chtěli jsme přinést našim návštěvníkům jednodušší, přehlednější a hlavně responzivní design. Pevně doufáme, že se vám nové stránky líbí a budete se k nám často vracet. Záměrně jsem napsal “my připravili”, protože za ty čtyři roky se kolem jména SILENT TOUCH – apnea4all utvořila skvělá parta lidí na mezinárodní úrovni. Díky tomu nabízíme kurzy freedivingu ve třech výukových systémech, ale například kurzy AIDA nevyučujeme v češtině a navíc pouze na objednávku v Rusku, Egyptě a na Srí Lance.
Stránky se budou dále aktualizovat a také budou přesunuty nejzajímavější články z blogu staré verze stránek. Rádi uvítáme vaše postřehy a případné nápady na další vylepšení našich stránek. Pokud vám na našich stránkách něco chybí nebo se vám něco nelíbí tak nám napište na e-mail: info@apnea4all.com.
Vzhled staré verze stránek
Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?
Většina z Vás ten pocit již někdy v životě zažila. Nasadit si na obličej potápěčskou masku, do úst vložit šnorchl a jen tak se z hladiny kochat podvodní flórou nebo faunou. Ani nevíte, jak blízko jste byli tomu, stát se freediverem. Pokud jste se navíc nadechli a zanořili se pod vodní hladinu, pak už jste vlastně freediving vyzkoušeli. Málokdo si totiž uvědomuje, že potápění na nádech je jedním z nejrozšířenějších rekreačních vodních sportů na světě.
Pro většinu lidí je ale tento zážitek spojen se zjištěním, že jsou omezení časem a hlavně hloubkou, do které se mohou vydat, aniž by museli snášet nepříjemnou bolest v uších. Stejně jako v každém jiném sportu, i freediving se totiž musíte nejdříve naučit. Přičemž správné dýchání a vyrovnávání tlaku ve středouší je základem této nádherné disciplíny.
SILENT TOUCH
V Silent Touch – Apnea4all si můžete vybrat ze dvou výukových systémů. Apnea Academy, nejstarší vzdělávací systém freedivingu na světě, který založil světový rekordman Umbetro Pelizzari. Dodnes osobně každé dva roky vybírá a školí nové instruktory. Druhým systémem, který nabízíme je Molchanovs Education, kterou založila světová rekordmanka a fenomén dnešního freedivingu Natalia Molchanova. I ona své instruktory školí osobně, což dává oběma těmto systémům určitou záruku kvality vzdělávání. V České republice byly do roku 2013 nabízeny výhradně kurzy Apnea Academy.Od bazénového kurzu Pool Apnea Discovery přes kurzy Level I, Level II až Level III. V roce 2014 k nim navíc přibude výuka v systému Molchanovs Education a to jak v českém, tak i anglickém jazyce.
Naše kurzy
Pro ty kteří chtějí začít s freedivingem, je určen základní bazénový kurz Indoor Freediver.Během kurzu budete seznámeni se základy techniky zanořování. Pohybu při dynamické apnoi (plavání pod hladinou na jeden nádech) a se statickou apnoí (klidová zádrž dechu). Součástí kurzu je samozřejmě také výuka dopomoci a záchranných technik. Teoretická část je zaměřena na seznámení s vhodným vybavením pro freediving.Základy fyziologie, potápěčské fyziky, základy správného dýchaní, relaxaci a bezpečností.
Pro zvládnutí základů potápění na otevřené vodě je vhodný kurz Level I. Tento kurz přímo navazuje na kurz Indoor Freediver, který je jeho nedílnou součástí. Zde se naučíte správně vyrovnávat tlak do hloubky 8 a více metrů. Také správnou techniku zanoření, techniku pohybu a rozvržení sil při ponoru do hloubky. Dále si rozšíříte vaše návyky při dopomoci a záchraně, a i ostatní teoretické znalosti s oblasti potápěčské fyziky a fyziologie.
Kurzy Level II a Level III na sebe opět svými standardy navazují a postupně vás provádí světem nádechového potápění. Je jenom na Vás, kterým kurzem své vzdělávání zakončíte. Vše záleží na tom, jak intenzivně se hodláte tomuto koníčku věnovat a jak hluboko se chcete potápět. Své dovednosti a znalosti z kurzů si pak můžete v praxi ověřit na námi pořádaných akcí. Pořádáme nejrůznějších freediving safari a potápěčských výletech, které také najdete v naší nabídce.
Jak je to vlastně s dýcháním při freedivingu? Většina začínajících freediverů si myslí, že jsou k tomu nutné nějaké tajné rituály. Uvažují o józe, dalších dýchacích technikách. Kopírují své vzory, ale přitom vůbec neberou v potaz individualitu jedince a výrazné rozdíly mezi dýcháním při józe a při freedivingu. Teď si asi říkáte, že když jste byli na kurzu tak jsem vás přece učil břišní dýchání, dechové cykly, a na vyšších levelech kapalabati… Tak o čem to teď píši?
Nečekané výkony v kurzu
Samozřejmě, k výuce těchto technik mám své důvody stejně jako ostatní instruktoři freedivingu. Spousta lidí ani neví jak správně dýchat v běžném životě. Nevyužívají plné možnosti plic při svých běžných každodenních činnostech. Správné dýchání má ale velký vliv na celkovou funkci našeho organismu. A při freedivingu nám pomáhá s psychickou stránkou věci a samozřejmě s výměnou plynů mezi naším organismem a vnějším prostředím. Častým efektem kurzu jsou velmi vysoké osobní výkony jednotlivců. Statická apnoe přes 5-6 minut není nic neobvyklého. Studenti s těmito výkony, však často ve své následující freedivingové kariéře nemohou dlouho svá osobní maxima z kurzu překonat. Je to mentální stránkou věci. Zádrž dechu je pro většinu z nás věcí nepřirozenou a psychika zde hraje velmi důležitou roli. Daleko důležitější, než vaše dýchání před výkonem. Na kurzu většinou naprosto důvěřujete svému instruktorovi. To je dobře, pokud si ovšem zvolíte správného instruktora :). Pokud vám instruktor řekne, že máte dýchat takto nebo takto, vy to prostě uděláte. Máte v hlavě teoretické přednášky o tom, jak funguje vaše tělo, o fyziologii, fyzice, bezpečnosti. Důvěra v instruktora vás uklidňuje. A začnete sérii statické apnoe. První statika 1 minuta. To bylo ok. Já čekal že vydržím tak 30 vteřin… super. Druhá statika a 1:30 minuty. Pořád to nebylo nic těžkého. A tak dále. A najednou, hned první den je váš výkon třeba 2:30-4:00 minuty. Přitom vaše dýchání není první den kurzu v naprosté většině v pořádku. Jak je tedy možné, že jste dosáhli takového času? Zvítězila vaše psychika. Dýcháním dle pokynů instruktora jste snížili hladinu CO2 a tím oddálili kontrakce bránice. Díky dechovému poměru se vám snížila srdeční činnost a poklesl krevní tlak. Také vás to uklidnilo, nastala přirozená relaxace a tím se zklidnil váš nervový systém.- Takže to vlastně funguje 😉
CO2, kontrakce a psychika
Pojítkem mezi správným dýcháním a psychikou při vašem výkonu je CO2. Kontrakce jsou nedílnou součástí diving reflexu. Dalo by se to chápat i tak, že pokud mi přijdou brániční kontrakce už na 1 minutě tak je to vlastně dobře. Jenže pokud chcete zadržet dech na 6 minut tak to bude pekelně dlouhých 5 minut v kontrakcích. V jiném případě zase přijdou kontrakce až na 4 minutě ale dotyčný leze z vody na 5 minutě. Důležité je naučit se s kontrakcemi pracovat. Čeští freediveři většinou netrénují statickou zádrž dechu. Vůbec! Neuvědomují si zde velmi důležitou věc. Pokud se chci potápět hluboko, je statika velmi potřebnou součástí tréninku. Svalové kontrakce bránice totiž můžou buď pomoci při udržení zavřeného epiglotisu, nebo nám to překazí. A tím se vám při technice mouthfill buď daří udržet vzduch v puse pro vyrovnávání tlaku, nebo naopak tento vzduch ztrácíte a musíte se otočit dříve a plavat zpátky nahoru. Navíc pokud neudržíte vaše pomocné dýchací svaly relaxované při kontrakcích tak je tu mnohem větší riziko poškození trachey a plic. Naučit se snášet nepříjemných pocitů při vysoké hladině CO2 v krvi, nácvik tolerance na CO2 je dlouhá a také velmi náročná cesta. Čím déle však vydržíte v kontrakcích, naučíte se je rozpouštět a brát je jako nedílnou součást vaší apnoe, tím budou vaše výkony lepší. A v tom je nejlepší pomocník právě statická apnoe. Více o fyziologii se dočtete v článku pro Buddy magazín od RnDR Luďka Šefce CSc zde. Další psychickou stránkou věci je strach. Strach z hloubky, strach z black outu či dalších věcí. Je to přirozené, a je to v pořádku. Strach nás nutí eliminovat rizika. I proto je potřeba zvládat své reakce na strach a jiné stresující podněty. Freediving je o posouvání lidských hranic, o zábavě a relaxaci. Posouvejte své hranice postupně. Metr po metru, vteřinu po vteřině. Mluvím z vlastní zkušenosti. Rychlý progres může znamenat (a většinou i znamená) následnou dlouhou stagnaci. Pomalý a rozvážný trénink s důrazem na detaily – technika, relaxace, vyrovnávání, tolerance CO2, apod. je sice delší cestou, nicméně je efektivnější než „zbrklý sprint“. A jak známo, déle ve freedivingu znamená více 😉
Něco na závěr
Faktem je, že každý z nás je unikát. . Co funguje jednomu, nefunguje druhému. Na kurzech vám instruktor ukáže dveře, některé pro vás i otevře, a pak už je to na vás. Já jsem, stejně jako jiní freediveři (šampióny nevyjímaje), vyzkoušel několik technik dechové přípravy před výkonem, než jsem našel tu, která mi vyhovuje. A tím má cesta sebezdokonalování nekončí. Tak jak jde můj výkonností vývoj kupředu, tak se mění i mé potřeby dýchání, relaxace, a další přípravy před ponorem. A stejné to bude i u vás. Poslouchejte své tělo, snažte se mu porozumět a dávejte mu to, co chce. My instruktoři vám můžeme pomoci nalézt tu vaši cestu. Máme přeci jenom více kontrolních vzorků – naše studenty – a můžeme vám tak navrhnout změnu, která vám třeba bude vyhovovat. Můžeme vám pomoci s technikou, která je neméně důležitou součástí vašeho výkonu. S dobrou technikou roste vaše sebevědomí a vaše mentální síla.
Chcete být informování o novém článku a dalších novinkách?
Začínáte s freedivingem a lámete si hlavu, kolik budete muset investovat do vašeho vybavení? Na kurzech s oblibou říkám, že kvalitní vybavení se dá pořídit do 10 000 Kč, pokud vynecháte freedivingový počítač – hloubkoměr. Snažil jsem se vybrat výrobky, které mám vyzkoušené a nepatří mezi ty nejnákladnější. Ale třeba masku jsem zvolil tu nejdražší, co v obchodě máme. Mohl jsem sice vzít jinou, velmi oblíbenou „Sphera“, která je o polovinu levnější, než mnou vybraná „Micromask“. Ale osobně dávám přednost skleněným zorníkům před plastovými. Masku „Sphera“ používám pouze pro dynamickou apneu. Co se týče freedivingových ploutví, tak jsem sáhl po „Omer Eagleray“, a to z důvodu jejich nízké ceny. Ale i tak to jsou velmi dobré a kvalitní ploutve.
Zde je můj příklad 🙂
Maska – Doporučuji Technisub Micromask. Cena: 1249,- Kč Malý vnitřní objem, příjemný silikon a hlavně skleněné zorníky. Ty jsou méně náchylné k poškrábání. Protože jsou zorníky posazené blízko k očím, je tak zajištěn dokonalý rozhled a pohodlný přístup k nosní kapse při kompenzaci tlaku.
Šnorchl – Tady bych neváhal nad Salvimar Tatoo.Cena: 310,- Kč Gumový šnorchl, jednoduchého desingu a s vysokou trvanlivostí.
Zátěžový opasek – Omer s nerezovou sponou. Cena 534,- Kč Gumový zátěžový opasek se dá pořídit v nejrůznějších cenových relací. Já pro vás vybral opasek, který není nejnižší cenou. Ale zase sedí každému díky jednoduchému zapínání.
Ploutve – Omer Eagleray. Cena 1960,- Kč Ploutve na freediving s excelentním poměrem kvalita / cena. Listy jsou vyrobeny z polypropylenu a mají úhel 17°. Ploutve jsou výkonné ale přesto pohodlné – vhodné pro začátečníky i pokročilé.
Freedivingový neopren – určitě bych pro začátek zvolil Elios Opencell 5mm. – Cena 5425,- Kč Tento oblek s nylonem svrchu déle vydrží. Jeho síla 5mm je vhodnou kombinací pro studené vody v Česku i teplejší vody jako Chorvatsko, Egypt. Navíc je vám ušit přesně na míru.
Neoprenové ponožky–Salvimar 3,5mm. Cena 390,- Kč Ochrání vaše nohy před chladem i případnými oděrky od korálů apod.
Zátěžová olova – 2x 2kg pogumované. Cena 960,- Kč Velmi důležitá část vaší výbavy. Rádi vám pomůžeme s rozhodnutím kolik kilogramů a v jakém rozložení si zátěže pořídit. Záleží na vaší postavě a vašem neoprenu.
Celková cena naší výbavy se tak dostala na částku 10828,- Kč
Výsledek je sice nad 10000,- Kč, ale zase na masce a zátěžích se dá dohromady ušetřit až 1000 Kč.
Freediving jako sport je starý, jako lidstvo samo. Za prvních 9 měsíců svého života, lidé existují ve vodním prostředí, které má velmi podobné složení jako mořská voda. Pokud dítě je ponořeno pod vodou, dokáže instinktivně zadržet dech až na 40 sekund, ale tuto schopnost zdánlivě ztrácíme jen co začneme chodit. Probuzení těchto reflexů je jedním z nejdůležitějších prvků výuky freedivingu, a dává lidem lepší předpoklady k bezpečnému a snadnějšímu potápění na nádech do hloubek i v bazénu.Slovo apnoe pochází z řeckého slova-apnoa a doslova znamená “bez dechu”. Původ tohoto slova nemá souvislost s vodou, ale v moderní sportovní terminologií “Apnea” se stala synonymem pro freediving, tedy potápění na jeden nádech, aniž by se používalo přístroje, který by umožnil dýchat pod vodou.
Mýty
Nejstarší archeologické důkazy, které dokazují schopnost lidí potápět se na nádech, se datují kolem roku 5,400 před Kristem. Skandinávský kmen doby kamenné nazvaný Ertebølle (v některých pramenech: “Kjøkken-møddinger”), žil na pobřeží Dánska a jižního Švédska a zabýval se sběrem měkkýšů z mořského dna pomocí potápění na nádech. Tito sběrači byli prvními freedivery.
Podobně bohatý archeologický doklad o potápění byl nalezen v Mezopotámii a Egyptě a datuje se do rozmezí 4,500 a 3,200 roků před naším letopočtem Na pobřeží Středozemního moře bylo provozování freedivingu běžné jak vypráví spousta mýtů a legend. Jedna řecká báje vypráví o Glaucusovi, který by mohl být označen za prvního mytologického freedivera. Mýtus praví, že snědl kouzelnou bylinu, která mu dala ploutve a on se tak mohl pohybovat jako ryba. Příběh z řecko-perské války vypráví o řeckém rybáři, který v noci pod vodou přeřezal kotevní lano perské válečné lodě.
Legendární filozof Aristoteles jako první zdokumentoval problémy spojené s potápěním, např. krvácení z nosu a bolest v uších. Alexandr Veliký používal potápěče a dokonce i potápěčský zvon během jeho vojenských kampaní. V Římské říši existovaly vojenské jednotky s názvem “Urniatores”, které měly takové úkoly, jako je nalezení a uvázání ztracené kotvy, odstranění podvodní barikády a podobně.
V Asii, na Blízkém východě, Indickém a Tichém oceánu, touha po kráse perel rozvíjela freediving po celá staletí. Nejslavnější z těchto tradic freedivingu jsou potápěčky Amas. Tyto japonské a korejské ženy- potápěčky ještě dnes používají potápěčské techniky přinejmenším 2000 let staré. Ženy mezi 17 a 50 let věku se za použití kamenu uvázaného k lanu ponoří na dno, kde vyzvednou mušle a mořské řasy. To vše bez neoprenu 8 až 10 hodin denně ve vodě o teplotě kolem 10 stupňů Celsia.
Novodobé začátky
V létě roku 1913, italský křižník “La Regina Margherita” ztratil kotvu u řeckého ostrova Karpathos. Za její nalezení a vyzvednutí byla nabídnuta odměna. Tato událost dala vzniknout novodobé legendě. Chatzistathis byl 35tiletý hledač mořských hub, jeden z nejlepších potápěčů z nedaleké Symi. Byl jen 170 cm vysoký a vážil 65 kilogramů, trpěl rozedmou plic způsobenou značným kouřením a byla částečně neslyšící od dlouholetého potápění bez řádného vyrovnání tlaku. Nicméně 16. července, on nalezl a zapříčinil tak záchranu kotvy z odhadované 88 m hloubky. Ponor trval údajně až tři minuty a byl proveden bez jakéhokoliv přístroje. Za použití těžkého kamene sjel do cílové hloubky našel kotvu a připevnil k ní zpět kotevní lano. Tato primitivní potápěčská technika je stará jako řecká civilizace sama. Jeho odměna byla částka 5 liber šterlinků a povolení k používání dynamitu při lovu. Legenda Chatzistathis byla považována za značně přehnanou až do roku 2001, kdy italské námořnictvo oficiálně potvrdilo většinu předchozích zpráv.
Rok nula.
Je rok 1949. Vášnivý spearfischer Raimondo Bucher založil nový sport nazvaný freediving. Sám oznámil, že dosáhl hloubky 30 metrů na nádech. V roce 1962 se na scéně objevil jeden z největších freediverů všech dob, Enzo Maiorca a ovládl tento sport na příštích 25 let. Maiorca byl první kdo překonal hloubku 50 m a to právě v roce 1962, navzdory předpovědi vědců, že v hloubce pod 50 metrů lidské plíce zkolabují z důvodu velkého tlaku. Maiorca neustále překonával vlastní rekordy a to až do roku 1966. To se na scéně objevil Francouz Jacques Mayol. Narodil se v Šanghaji v Číně. Jacques Mayol způsobil revoluci ve freedivingu zapojením jógy a meditace do tréninku a přípravy místo do té doby prosazované hyperventilace. Enzo Maiorca vytvořil sedmnáct světových rekordů. Francouz Mayol nebyl pozadu s jedenácti světovými rekordy a jako první dosáhl hloubky 100m.
Zhruba od roku 1960 uznávala světové rekordy organizace CMAS (Confédération Mondiale pour les Activitités Subaquatiques). Tak to pokračovalo až do roku 1970, kdy zdravotnické a bezpečnostní obavy vedly k pozastavení aktivit CMAS v soutěžním freedivingu. To však nebránilo rekordmanům, aby se potápěli do stále větší hloubky a posouvali tak hranice lidstva, ale bez jednotné normy, což vedlo k několika vážným nehodám, a to až do roku 1990. V té době Mayol a Maiorca už ukončili své soutěžení a jiní byli připraveni zaujmout jejich místo. Plně vybaveni moderními poznatky a vybavením se na scéně ukázali Ital Umberto Pelizzari a Kubánec Francisco Rodriguez, lépe známý jako Pipin Ferreras. Tyto freediveři vynikali v kategorii nyní nazvané No Limits a i v novějších disciplínách jako například Konstantní váha. Pipin a Pelizzari postupně překonávali v disciplíně No-Limit hloubku 110, 120, 130 a více metrů a dováděli tuto disciplínu k její dokonalosti.
Pilizzari se později začal věnovat výhradně královské disciplíně konstantní váha.
V roce 1990 vnikla nová asociace AIDA a začala se psát nová kapitola soutěžního freedivingu. O pět let později se v reakci na činnost AIDA vrátila k freedivingu i organizace CMAS. V USA založil Pipin Ferreras organizaci IAFD (rok 1997).
Brzo po založení AIDA hned v roce 1990, Claude Chapuis zorganizoval malou soutěž mezi freedivery v Nice, a myšlenka na pořádání prvního mistrovství světa rychle rostla.
1. AIDA mistrovství světa konalo v Nice v říjnu 1996. Jednalo se o soutěž pro národní týmy a soutěžilo se v konstantní váze a statické apnoi. Ten den se zrodil moderní freediving. Při slavnostním ukončení Claude Chapuis potřásl rukou Umbertu Pelizzarimu a řekl: “Vyhrál jsi, teď je to na vás uspořádat druhé mistrovství světa.”
Roku 1997 začaly vznikat národní asociace AIDA.
Umberto Pelizzari dodržel své slovo a uspořádal 2. AIDA mistrovství světa na Sardinii v roce 1998. Toho se zúčastnilo 28 zemí.
Momentálně je AIDA International nejuznávanější freediving asociací a jako jediná organizuje soutěže v hloubkových disciplínách včetně Mistrovství světa.
AIDA uznává osm disciplín z toho je šest soutěžních a zbylé dvě, No Limits a Variabilní zátěž jsou disciplíny v kterých se pořádají jenom individuální pokusy.
Mistrovství světa se pořádá jako soutěž týmů a to každý sudý rok a pak jako soutěže jednotlivců a to každý lichý rok. V případě Mistrovství světa jednotlivců se v jeden rok konají dvě. Jedno v hloubkových a druhé v bazénových disciplínách.
AIDA Czech Republic byla založena v roce 2002. Ale už se předtím proslavil ve světě freedivingu Česko Martin Štěpánek. V roce 2001 vytvořil světový rekord v disciplíně statická apnoa. Jeho rekord měl hodnotu 8 minut a 6 sekund a dodnes je národním rekordem. Martin Štěpánek patří k novodobým legendám freedivingu a vytvořil několik světových rekordů a to ve všech hloubkových disciplínách.
Česká republika získala prozatím na soutěžích mistrovství světa ať v soutěži jednotlivců, nebo týmu dohromady šest medailí. Jednu zlatou, čtyři stříbrné, a jednu bronzovou medaili. Zlatou medaili vybojovala Jarmila Slovenčíková v disciplíně konstantní váha bez ploutví v roce 2007. Dvě stříbrné získal mužský národní tým na Mistrovstvích světa týmů v roce 2006 a 2008. Další dvě stříbrné získali v disciplíně dynamická apnoe bez ploutví Alena Zabloudilová (2007) a Martin Petrisko (2009). Bronzovou medaili opět přivezla domů Jarmila Slovenčíková v roce 2009 za výkon v disciplíně konstantní váha s ploutvemi.
V České republice se koná každoročně Mistrovství České republiky a to na jaře, a na podzim tradiční závod Zlín Cup. Většinou se vždy ještě alespoň jednou ročně uskuteční nějaký další menší závod. Letos navíc vznikla nová tradice v podobě hloubkového závodu na nádrži Barbora, AA Depth Minicomp. Naši závodníci se účastní všech velkých závodů ve světě a patří k světové špičce.
Freediving má pověst adrenalinového sportu, ale je to spíše naopak. Určitě je to extrémní sport, ale adrenalin v něm nemá místo. Cestou k úspěchu je maximální relaxace a koncentrovanost.
[finale_separator]
Aktualizace leden 2014
Česká republika získala prozatím na soutěžích mistrovství světa ať v soutěži jednotlivců nebo týmů dohromady dvanáct cenných kovů. Tři zlaté, sedm stříbrných, a dvě bronzové medaile.
